Kronika 1950

 

     Zima 1949 – 50 byla mírná. Až do poloviny ledna téměř bez sněhu. Teprve potom napadlo více sněhu. V polovině ledna dosáhly mrazy – 18°C. Únor byl teplý, bez sněhu. Počátkem března se ochladilo, 10. a 11. 3. napadl sníh, neměl však dlouhého trvání. Léto bylo suché, otavy byly nepatrné. Následkem sucha bylo obilí velmi nízké, takže bylo málo slámy. Dne 17. června 1950 se v ½ 11 hod. dopoledne snesla prudká bouře s krupobitím. Kroupy byly veliké jako kuličky, s nimiž si děti hrávají na jaře, i větší. Ještě půl hodiny po bouři leželo jich na zemi celé hromádky, zvláště ve stínu. Škody byly značné: velká část ovoce byla sražena, co zbylo na stromech bylo hodně potlučeno a neslo stopy po kroupách až do uzrání. Mnohá řepná a bramborová pole byla zničena, jen nepatrné pahýly nati trčely ze země. I zelenina, zvláště okurky, dostala svůj díl.

Zvláštností roku 1950 byl velmi časný příchod sněhu: napadl do rána z 25. na 26. říjen. Ve večerních hodinách 26. 10. bylo ho již přes 15 cm. Padal celý den 26. října. Tehdy bylo na stromech ještě zelené listí. Stromy v takovém stavu, zatěžkané sněhem, působily zvláštním dojmem. Vše bylo pod sněhem, i lány řepy, brambor a nezasetých oranisk. Dne 27. 10. kolem poledne nastalo nepatrné tání. V noci ze 27. na 28. října připadl další sníh. Na náměstí se zlomilo několik korun akátů pod tíží sněhu. Dne 28. října bylo jasno, slunce hřálo a sníh hodně tál. Přesto bylo všude bílo jako v zimě. Večer přišel mráz -5 °C. Dne 29. října sníh s vozovek zmizel, jinak však bylo všude zase bílo. Odpoledne napadl nový sníh, navečer opět sněžilo, takže k večeru měly stromy opět vánoční háv. Do rána z 29. na 30. 10. napadl další sníh, je ho plno na stromech, z nichž pomalu opadává zmrzlé listí. Dopoledne začalo pršet a s přestávkami pršelo až do setmění. Dne 31. 10. : s přestávkami prší, sněhu stále ubývá, hodně taje. Kolem poledne je již větší část polí bez sněhu. V noci na 1. listopad drobně prší. Dne 1. 11. sníh téměř docela zmizel. Jen zbytky závějí tvoří souvislé bílé pruhy. Je 4. listopad večer: prší. Po hodině silně sněží. Do rána 5. 11. je opět všude bílo. Přesto, že sníh stále taje, je ráno 5. 11. 6cm nového sněhu a opět sněží. Sníh však neměl dlouhého trvání. V celku byl podzim velmi špatný, od poloviny září do polovina prosince je vlhko, mlhy, bláto. Pověstný „slezský podzim“ se letos nevydařil. Dne 16. 12. napadl konečně sníh a již zůstal. (Poznámka kronikáře. Podobný případ příchodu sněhu se vyskytl v roce 1930, kdy sníh napadl 28. 10. 1930).

 

 

    Dne 4. června 1950 byla při „Hovorech s občany“ předložena veřejnosti nová kandidátní listina pro reorganizaci místního národního výboru. Veřejností byla schválena v původním znění:

Předseda: Martin Pargač, Amalín č. 13

Místopředs.: Jan Stavárek, Ves č. 9

Členové: Adolf Hudeček, poštmistr.

               Josef Marek, vedoucí prodejna JAS.

               Frant. Škrobánek, úřed. pojišťovny.

               Frant. Hodinář, SNB.

               Jan Šrubař, rolník, Ves č. 11.

               Al. Rynda, ředitel národní školy.

               Václav Tručka, úřed. ONV.

               Stanisl. Michna, rolník Ves 45.

               Frant. Švehla, trafikant.

               Žofie Valchářová, v dom. Ves 51.

               Josef Zemba, rolník, Ves 10.

               Libuše Kočinová, školnice Ves 68.

               Frant. Hrachový, rolník Nový Les.

Nový MNV se sešel na ustavující schůzi 10. 6. 1950. Prvých pět osob tvoří radu MNV. Tajemníkem v roce 1950 byl opět Frant. Procházka, pensista č. 36 – Ves.

 

 

 

     Ke dni 1. 3. 1950 bylo provedeno v celé republice národní sčítání. Soupis se týkal osob, jejich nacionálií, dále domů, bytů, živností, kultur, hospodářských strojů, zvířectva, krmiva, sklizně, hnojiv, ovocných keřů a stromů aj. Sčítacím komisařem pro Sl. Rudoltice s Amalínem a Novým Lesem byl Alois Rynda ředitel národní školy. Ve víně prováděl národní sčítání Maxm. Šulc, pensista z č. 46 – Městýs. V květnu 1950 bylo národní sčítání dokončeno soupisem kultur osevu.

Ke konci 1. března 1950 je tento stav domů:

Slezské Rudoltice – Ves: Všech popisných čísel bylo 93 (postupná řada od 1. do 93.) Z toho k uvedenému datu skutečně existuje 68 domů, zbouráno nebo chybí úplně 25 popisných čísel. Uvádím zbouraná nebo chybějící popisná čísla: 4, 7, 8, 13, 14, 16, 17, 18, 25 (doškovice, rozpadá se), 27, 30, 32, 33, 39, 41, 47 (rozpadá se), 50, 53, 58, 59, 60, 61, 65, 66, 80.

Slezské Rudoltice – Městýs: Všech popisných čísel bylo 64 (od 1. do 64). Z toho ke dni 1. 3. 50 skutečně existuje 35 čísel, zbouráno nebo chybí 29 čísel. Zbouraná nebo chybějící čísla jsou: 2, 3, 4, 5, 6, 7, 11, 12, 13, 15, 16, 17, 20, 21, 22, 23, 25, 32, 41, 42, 45, 48, 50, 53, 55, 57, 58, 62, 63.

Amalín: Všech popisných čísel bylo 25 (od 1. do 25). Z toho ke dni 1. 3. 50 skutečně existuje 22 čísel, zbourána jsou 3 čísla, a to: 1, 10, 21.

 

V přehledu se jeví situace takto:

 

Část obce              Dřívější stav pop. čísel          Nynější stav         Zničeno nebo chybí

Ves                                     93                                  68                              25

Městýs                                64                                  35                              29

Amalín                               25                                   22                               3

Celkem                             182                                 125                             57

 

Úbytek proti původnímu stavu je 31%. Neznamená to ovšem procento válečných škod na budovách (i když není o mnoho nižší), neboť některá popisná čísla neexistovala již před válkou.

 

Počet bytů ve Sl. Rudolticích činí 126. Z toho je 107 bytů obydlených, 19 neobydlených.

 

 

 

 

     Zdejší národní škola je dvoutřídní. Koncem roku 1950 ji navštěvuje 40 dětí, z toho 3 žáci z Amalína. Letos chodí do zdejší školy také 6 dětí řeckých. Jejich rodiče nebo příbuzní jsou zaměstnáni na zdejším státním statku. Ředitelem školy je Alois Rynda. Učí I. třídu. II. třídu učila do 20. 9. Anna Šteflová (byla přeložená do Hrozové), od 20. 9. ji vyučuje Anežka Ryndová, bývalá učitelka domácích nauk. Římsko-katolické náboženství vyučuje Dr. Jan Blaschke, místní farář. Československému náboženství Zd. Otisk z Krnova, českobratsko-evangel. náboženství Jar. H. Kryštůfek z Krnova, pravoslav. Náboženství Vrat. Sedlář z Albrechtic. Školnicí na národní a mateřské škole je Libuše Kočinová z č. 68.

 

Mateřská škola je umístěna v přízemí národní školy. Ředitelem je Alois Rynda, učitelkou Ludmila Špálková. Školu navštěvuje 22 dětí.

 

Opravy. O letošních prázdninách bylo do východní a západní fronty školní budovy vsazeno 12 nových oken. Adaptační práce si vyžádaly nákladu přes 41 000 Kčs (mimo prací stolařských). Náklad byl hrazen subvencí KNV. Místnosti školy byly letos nově vymalovány nákladem 15 000 Kčs, hrazených subvencí ONV.

 

Brigády. Žáci a učitelský sbor dobrovolně pracovali po skončeném vyučování ve školní zahradě. Od března do června 1950 bylo takto odpracováno:

Žáky I. třídy              97 ½ hodiny

Žáky II. třídy            294 ½ hodiny

Učit. sborem             211 ½ hodiny

Celkem                     603 ½ hodiny

 

Stravování. Ve školním roce 1949 – 50 bylo stravováno 4x týdně. Vařeno bylo kakao nebo polévka, k tomu byly podávány housky. Vaření obstarala zdarma Anežka Ryndová, učitelka dom. nauk. Stravování si vyžádalo nákladu asi 5 000 Kčs, který byl získán subvencemi.

           

Patronát. Žákovská organizace národní školy si zvala do svých schůzí významné osobnosti zdejší obce, jako předsedu MNV, JZD, velitele místní stanice SNB aj. U příležitosti návštěvy velitele SNB oznámil tento žákům, že místní stanice SNB se rozhodla převzíti patronát nad zdejší národní školou. Zároveň odevzdal dar 500 Kčs, kterého bylo použito k výletu žáků na Praděd, a dvěma nejlepším žákům dal knižní odměny. Před vánocemi 1950 převzal patronát nad místní mateřskou školou dozorčí výbor družstva Jednota a připravil dětem hračky k vánoční nadílce.

 

Předešlé údaje byly zapsány podle kroniky národní a mateřské školy.

 

 

 

     Sdružení rodičů a přátel školy je ustaveno. V roce 1950 nevyvíjelo zvláštní činnost. Předsedou je Frant. Adamčík, poštovní posel z Městýse č. 8., jednatelkou je Ludmila Špálková, učitelka mateřské školy. V zásobování školní mládeže školními potřebami se pokračuje. Do zmíněného fondu přispěl Frant. Zukal, řezník z Petrovic částkou 500,- Kčs, S. Müllederová z Kvasin 500,- Kčs a žáci výtěžkem vánoční besídky 1 960,- Kčs.

 

 

 

     Oběžníkem ONV – ŠOT v Krnově ze dne 30. 3. 1950, č. 16, byly zrušeny místní školní rady a místní osvětové rady. Místo nich byly utvořeny kulturní komise. Zdejší kulturní komise byla sestavena takto:

Předseda: Alois Rynda, za národní školu.

Jednatel: Ludmila Špálková, knihovník VOK.

Pokladník: Frant. Jiříček, za SNB

                  Met. Šrubař, za hasičský sbor.

                  Oldř. Čada, za ČSM.

                  Josef Moravec, za SSČM.

Tato kulturní komise byla schválena radou MNV dne 4. 4. 1950.

 

 

 

     O kuřáky v obci a okolí se stará trafikant Frant. Švehla. Z okolních obcí sem chodí Hrozová, Rusín, Koberno a Horní Povelice. Značený podíl na níže uvedené částce mají i brigádnici stavějící nový statek při silnici vedoucí z náměstí do Pelhřimov. Kouří se hodně, o čemž svědčí obnos 1 024 000,- Kčs prokouřených ve zdejší trafice za rok 1950.

 

 

     Od 1. ledna 1950 je zaveden nový způsob sňatku. Snoubenci musí býti sezdáni předně na MNV. Tento úřední sňatek je povinný. Pak se mohou dáti sezdati v kostele. Tento církevní sňatek je dobrovolný a možno jej konati týž den, ale i později. Oddávací místnost je v budově MNV na náměstí č. 40. Je vyzdobena bustou presidenta republiky, znakem ČSR a květinami. Gramorádio zahraje snoubencům vhodnou skladbu. Úřední osobou, jíž je svěřen úkol sezdati snoubence je předseda MNV.Tento může však pravomoc přenésti na některého člena MNV. V naší obci sezdává Frant. Švehla, trafikant. Mimo něj musí býti při oddavkách 2 svědci a matrikář, jímž je Frant. Procházka, tajemník MNV. O sňatku se vedou úřední zápisy uložené na MNV. Ve zdejší obci se vedou matriky sňatku, úmrtí a narození pro obce Sl. Rudoltice, Rusín, Hrozová, Koberno, Pelhřimovy, Víno a Nový Les.

 

Sňatky uzavřené v roce 1950:

Antonín Zápalka z Nového Lesa a Antonie Dlouhá z Horních Povelic. Toto byl  

                první sňatek podle nového způsobu a MNV daroval manželům obnos 1 000,- Kčs.

Jaroslav Blažek z Amalína č. 7 a Ludmila Valchářová ze Vsi č. 51.

Václav Hrazdil ze Vsi č. 1 a Emilie Zumrová ze Vsi č. 5.

Boh. Martínek z Koberna a Ludmila Šrubařová ze Vsi č. 11.

 

 

V roce 1950 se narodili:

Marie Škrobánková, č. 34 Městýs

Jaroslav Sedláček č. 30 Městýs

Ladislav Stavárek č. 9 Ves (zemřel)

Nikola Kucuflenot (Řek, zemřel)

Svatopluk Genzer č. 19 Městýs

Emilie Hrazdilová č. 1. Ves

 

 

 

V roce 1950 zemřeli:

Ladislav Stavárek č. 9 Ves

Nikola Kucuflenot – Řek.

Simila Pavlidu (Řekyně).

Eftichica Kucafianiotis (Řekyně).

 

Každé narození a úmrtí musí býti hlášeno na MNV. Úmrtí do 24 hodin, narození do 8 dnů.

 

 

 

    V roce 1950 byl založen v obci nový spolek – tělocvičná jednota „Sokol“. Původcem místní jednoty je František Procházka, tajemník MNV, který na popud některých místních žen vešel ve styk s okresním výborem Sokola v Krnově. Členové OV Sokola dojednali ustavující schůzi, která byla svolána na den 1. dubna 1950 do sálu hostince u Svítků. Na této schůzi byl zvolen přípravný výbor z následujících občanů: Josef Marek, Mir. Hemala, Eva Dolínková, Marie Hudečková, Karel Čada, St. a Oldřich Bílek. Koncem roku 1950 je stav příslušníků Sokola tento: 35 mužů, žen a dorostu, 15 žáků a 19 žaček. Nesnáze působí okolnost, že v místě není tělocvičny. Cvičilo se proto v nouzových místnostech a to v sále budovy MNV v č. 40 Městýs, někdy v přísálí kinosálu v č. 10 Městýs a také v bývalém hostinci č. 57 Ves. Nynější výbor Sokola je sestaven takto:

Starosta: Fr. Švehla, trafikant.

Místostarosta: Jan Filip, pensista.

Jednatel: Fr. Procházka, pensista.

Budovatel: Met. Šrubař, rolník.

Náčelnik: Frant. Jiříček, příslušník SNB.

Náčelnice: Julie Sedláčková, č. 67 Ves.

Pokladník: Mir. Hemala, správce polesí.

 

 

 

 

 

 

     Správcem státního statku ve Sl. Rudolticích je jako loni Josef Dvořák. Jako pracovní síly byli zaměstnáni letos Řekové. Jsou ubytováni v bývalém hostinci č. 54 Městýs a ve Víně, které nemá žádných českých kolonistů. Pokud tam byli v roce 1949, přestěhovali se do jiných obcí. Obec Pelhřimovy byla rovněž vysídlena a kromě 6 domů zbořena. Katastry obcí Vína a Pelhřimov převzaly ČSSS ve Sl. Rudolticích.

     Na státních statcích se silně stavělo. Tak v dubnu bylo započato se stavbou nového státního statku při silnici ze Sl. Rudoltic do Pelhřimov. Na stavbě bylo zaměstnáno hodně brigádníků, kteří byli ubytováni v zámku. Do společné kuchyně chodili do budovy hostince v č. 10 Městýs. Do konce roku 1950 bylo v uvedeném místě postaveno toto: kravín pro 100 kusů, teletník pro 100 kusů, 7 bytových jednotek a správní budova. Ve výstavbě se pokračuje.

    Ve Víně se staví nové odchovny jalovic. Tam bude umístěno také 100 včelstev. U Nového Lesa bude obnoven rybník o výměře 30 ha.

     Za starým statkem směrem k nádraží se staví nová produkční stanice pro 100 prasnic. Koncem roku 1950 je již část staveb pod střechou. Staví se i v zimě. Za touto stanicí směrem k nádraží bude zřízen meruňkový sad. U Pelhřimov bude vysázen nový sad o výměře 80 ha.

     Celý statek jako „mládežnický“ převezme mládež.

 

 

 

     Dne 2. 2. 1950 byla předána obecní agenda Pelhřimov obci Slezské Rudoltice za přítomnosti zástupců ONV. Předání bylo provedeno na základě usnesení rady ONV v Krnově ze dne 27. 1. 1950 vzhledem k okolnosti, že obec Pelhřimovy byla určena k vysídlení. Z jara 1950 bylo započato s bouráním obce, takže koncem roku 1950 zbylo jen 6 domů. Katastr obce převzaly ČSSS ve Sl. Rudolticích, lesík připadl obci Sl. Rudoltice.

     V předchozích letech byli v Pelhřimovech usazeni následující kolonisté: Josef Jendrísek, Pavel Motěšický, Karel Martvoň, Pavel Čulák, Vincenc Boháčik, Emil Procházka, Josef Rejda (cestář), Rybářík (jako pomocník); dva posledně jmenováni jsou tam dodnes. K nim přibyl třetí obyvatel – Novosad (hlídač).

 

 

 

     Veřejná obecní knihovna čítá 480 přírůstkových čísel. Jelikož některé knihy jsou dvojmo až čtyřmo, lze předpokládati, že všech svazků je přes 500. Knihovníkem byla opět Ludmila Špálková, učitelka mateřské školy. Seznamy knih i knihovna je řádně vedena. Knihy jsou rozděleny do následujících skupin:

Signat. Z – zábavné        274 svazků

Signat. M – pro mládež      60svazků

Signat. N – naučné         130 svazků

Signat. B – básně              14 svazků

Signat. Č – časopisy            2 svazky.

Knihovna je umístěna v přední místnosti MNV a půjčuje se 1x týdně. V zimním období 1949 – 50 si vypůjčovalo 44 čtenářů, kteří vypůjčili 581 knih.

 

 

Ve zdejší obci jsou koncem roku 1950 tyto spolky:

Jednotný svaz českých zemědělců (SSČZ)

Sokol.

Československý svaz mládeže (ČSM).

Hasičský sbor.

Svaz československo – sovětského přátelství (SČSP).

Sdružení rodičů a přátel školy (SRPŠ).

Jednotné zemědělské družstvo (JZD).

Záložna Kampelička.

 

 

 

Počátkem roku 1950 byl za vedení místní rady osvětové a za přítomnosti zástupců všech spolků sestaven kulturní plán na rok 1950. Tento plán obsahoval celkem 74 podniků a zapojily se do něho tyto korporace a spolky: AV NF, osvětová rada, JSČZ, ČSM, školy, hasiči a SČSP. (Sokol nebyl počátkem roku ještě založen). Vypisování všech plánovaných podniků by zabralo zbytečně mnoho času, koncept je však uložen v osvětových spisech. Všechny plánované podniky nebyly sice provedeny, zato však byly provedeny jiné, které v plánu nebyly pojaty. V přehledu se jeví kulturní činnost takto:

Přednášky                           1

Besedy s filmem                 2        

Ochotnická divadla             6

Veřejné projevy                  4

Loutková divadla                2

Kulturní brigády                 3

Pěvecké koncerty               1

Akademie                           2

Proslovy v kina                   1

Taneční zábavy                  17

 

Zvláštní pozornosti zaslouží pěvecký koncert Krnovských železničářů uspořádaný za součinnosti okresní rady osvětové dne 26. 7. 50. Za pomoci uvedené instituce byla dne 15. 6. 50 předvedena krnovskou kulturní brigádou opereta „Tulák“, která se velmi líbila.

     Ochotnické spolky z blízkého i dalekého okolí rovněž obohatily náš kulturní život. Tak „Lidová akademie“ z Branky u Opavy předvedla Jiráskovu hru „Otec“, dne 4. 3. 50. Dne 18. 3. předvedl divadelní ochotnický spolek Tyl. Z Třemešné Jiráskovu „Vojnarku“. Dne 15. 4. 50 sehrál ochotnický spolek Fr. S. Tůmy z Jindřichova drama O. Scheinpflugové „Guayana“. Dne 13. 5. spolek F. S. Tůmy z Osoblahy veselohru Gogolovu „Ženitba“. Dne 24. 6. 50 ochotnický spolek z Bičivky veselohru „Noc na Karlštejně“.

     Byla tedy kulturní činnost v tomto roce beze sporu bohatá, i když to bylo zásluhou cizích spolků. Za zmínku také stojí, že v minulých letech tu sehrálo asi 3 představení oblastní divadlo Zdeňka Nejedlého z Opavy a zavítal sem i Vesnické divadlo z Prahy.

 

 

 

 

 

     Na podzim 1949 byla založena Lidová akademie. Jejím úkolem bylo rozšířit co nejvíce všeobecné vzdělání mezi nejširší vrstvy obyvatelstva. Lidová akademie je újezdní se sídlem ve Sl. Rudolticích. Újezd tvoří obce Hrozová, Rusín, Koberno a Horní Povelice. V zimním období 1949 – 50 se přednášel ruský a český jazyk, politická výchova, výchova uměním a zdravověda. LA pořádala samostatné kulturní podniky nebo ve spojení s jinými institucemi. Ředitelem ÚLA byl Alois Rynda, ředitel národní školy. V roce 1950 byl název „Újezdní lidová akademie“ změněn na „Újezdní lidová osvětová beseda“.

 

 

 

     Ke dni 1. 3. 1950 je stav obyvatelstva tento:

Městýs              120 osob

Ves                   214 osob

Amalín               77 osob

     ------------------------------

celkem             411 osob.

 

Vzhledem k neustálým přesunům se počet stále mění. Z osob uvedených v předešlém odstavci je 1 Polák a 3 Němci. Kromě celkového počtu 411 osob tu bydlilo 56 Řeků a 9 Bulharů, kteří pracovali jako zemědělští dělníci na státním statku. Koncem roku 1950 jich něco ubylo následkem toho, že státní statek přebírá mládež.

     Podle náboženství se jeví statistika takto (přibližně):

Řekové, Bulhaři a část volyňských Čechů jsou pravoslavní, 1 rodina nábož. Československého , 1 rodina českobrat.-evangelického, 1 rodina baptisté, ostatní římští katolíci.

 

Rozdělení zemědělců podle výměry vyhlíží takto:

(data ke dni 1. 3. 50).

Do 2 ha              1 rodina

Od 2 – 3 ha        3 rodina

Od 3 – 5 ha        4 rodiny

Od 5 – 10 ha      12 rodin

Od 10 – 12 ha     5 rodin

Od 12 – 15 ha    20 rodin

Od 15 – 20 ha      5 rodin

 ----------------------------------

celkem                50 rodin

(Statistika pro Městýs, Ves a Amalín dohromady).

 

 

 

Naši branci se zúčastnili hlavních odvodů dne 18. 3. 50 v Krnově. Ze Sl. Rudoltic byli 3, z Nového Lesa 2, celkem 5 branců. Z nich byli 4 odvedeni. Od nádraží šli v sevřeném útvaru zároveň s branci z Hrozové a Rusína. Po příchodu na náměstí položili k pomníku presidenta T. G. Masaryka velký věnec se širokou trikolorou, na níž byl nápis: „Branci 28, 29“.

 

 

 

V letošním roce byli ubytováni ve zdejší obci Řekové. Pracovali jako zemědělští dělníci na Státním statku. Bydlili v bývalém hostinci v č. 53 a 54 Městýs. Hodně jich bylo ubytováno ve vysídlené obci Víno, celkem asi 50 osob. Pocházejí z různých obcí Řecka, ponejvíce z obce Nový Kavkaz, okres Florin, Řecko. K názvu obce „Nový Kavkaz“ došlo takto: Mnoho ze zdejších Řeků bydlelo před lety v Rusku v Karské oblasti (gubernia Fiflis) pod Kavkazem (Gruzie). V roce 1922 se z Ruska vystěhovali přes Turecko (Dardanely) do Řecka. V roce 1924 založili v Řecku ve stepi novou vesnici a nazvali ji „Nový Kavkaz“. Za války 1949 v Řecku přešli přes Jugoslávii a v roce 1950 se přistěhovali do Sl. Rudoltic.

(Zapsáno pomocí tlumočníka Vlad. Kočiny, z č. 68 Ves.)

 

Řekové jsou informováni týdeníkem „Agonistis“ (po česky „Zápas“), tištěným řecky a částečně makedonsky v Jeseníku.

 

Šest řeckých dětí navštěvuje zdejší národní školu. Z nich 5 se dobře učí, zvláště v počtech a ruštině. Jsou nadané, obtíže jim působí nedostatečná znalost českého jazyka. Avšak přesto se naučily dosti dobře česky. Tak např. školačka 1. postup. ročníku umí lépe česky číst než mnohé její spolužačky stejného stáří.

    

Vzhledem k tomu, že zdejší státní statek má přebírat mládež, stěhují se Řekové postupně pryč.

 

 

     Sl. Rudoltice jsou připojeny k včelařskému spolku v Osoblaze. Včelařským důvěrníkem pro zdejší obec je Arnošt Gloser, vrchní strážm. SNB v. v. č. 91 Ves.

Počet včelařů ve Sl. Rudolticích je 11, v Novém Lese 1. Vysídlením Vína a Pelhřimov zmizely z těchto obcí i včely.

Všech včelstev (i s Novým Lese) je 118.

V roce 1950 byla dodávka z 1 včelstva 1,50 kg. V tomto roce bylo odvedeno 165 kg medu.

Příděl cukru na jedno včelstvo na jaře 1950 činil:

Pro ČSSS                4 kg

Pro JZD                   3 ½ kg

Pro soukromníka     3 kg.

Na podzim 1950 činil příděl na včelstvo 6 kg. Cena přiděleného cukru i s dopravou činí asi 17 Kčs za 1 Kg.

Organizovaní včelaři platí 50 Kčs příspěvku a 3 kg z každého včelstva.

Rok 1950 byl v celku studený, dobře medovaly lípy a komonice, neboť v době jejich květu bylo pěkné počasí. Nemocí včelstev nebylo. Vcelku možno říci, že rok 1950 byl pro včelaře příznivý.

Za zmínku stojí, že ve Víně bude zřízen včelín čsl. státních statků. K tomu účelu je připraveno 150 úlů.

 

 

     Záložna Kampelička ve Sl. Rudolticích má úřadovnu v č. 62 Ves, jako dříve. Vzhledem, k tomu, že valná hromada nebyla konána, zůstávají titíž funkcionáři jako loni. Proplácení zemědělských produktů děje se i letos prostřednictvím Kampeličky, jako loni. Zemědělcům zdejšího obvodu bylo za zemědělské produkty vyplaceno letos 10 000 000 Kčs. Celkový obrat v roce 1950 činil přes 30 000 000 Kčs.

     K obvodu zdejší Kampeličky patří obce Slezské Rudoltice, Horní a Dolní Povelice, Nový Les, Hrozová, Koberno a Rusín. Kampelička má 63 členů. Počet vkladatelů na vkladní knížky je 55. Stav vkladů na vkladních knížkách činil počátkem roku 1950 242 000 Kčs, koncem roku 54 000 Kčs. V roce 1950 bylo na vkladní knížky vloženo 14 000 Kčs, vybráno 202 000 Kčs.

     Běžných účtů je 11. Stav vkladů na bažných účtech činil počátkem roku 461 000 Kčs, koncem roku 10 000 Kčs. Na bažné účty bylo vloženo 175 000 Kčs, vybráno 626 000 Kčs. Uzavřeno bylo 28 zápůjček v hodnotě 158 000 Kčs. Z toho bylo splaceno 110 000 Kčs. Stav zápůjček koncem roku 1950 činil 48 000 Kčs.

 

 

 

     Zvukové kino na úzký film (16 mm) je opět v sále hostince na náměstí č. 10. Ve vedení kina nastala změna. Dosavadní vedoucí Ant. Šiška se vzdal úřadu a vedení převzal Josef Marek, vedoucí prodejny Jas, dnem 15. srpna 1950. Kino má kromě vedoucího ještě 4 zaměstnance: pokladníka, promítače, uvaděčku a uklízečku.

     V roce 1950 bylo promítáno 2x v nedělích, po nějaký čas také v úterý. Celkem bylo uspořádáno 117 představení a promítnuto 61 filmů. Počet návštěvníků v roce 1950 činil 7 716 osob.

 

 

 

     Svátek práce byl oslaven velkou slavností, jejímž pořadatelem byl MAV NF. Spolupracovaly všechny spolky a korporace. V prostoru kostela byl v 9 hodin dopoledne sestaven průvod, jehož se zúčastnili i občané z Hrozové, Koberna, Horních a Dolních Povelic, Liptaně, Rusína, Nového Lesa. V průvodu byli i Bulhaři a Řekové, zemědělští dělníci na zdejším ČSSS.

     V celém průvodu bylo napočteno: 201 školáků, 29 příslušníků ČSM, 52 hasičů, 11 členů SNB, 770 civilistů, 21 alegorických a ověnčených vozů, 45 ověnčených kol, 25 jezdeckých koní. Celkem bylo v průvodu 1 129 osob. Myslím, že počtem účastníků předstihl všechny dosavadní oslavy 1. máje. Hudba z Krnova vedla říznými pochody průvod celou vesnicí až na náměstí. Cestou provolávala školní mládež i dospělí pozdravná hesla presidentu republiky a gener. Stalinovi. Na náměstí vyslechli účastníci slavnostní projev člena KV KSČ Josefa Herce. Svátek práce také pozdravili krátkým proslaven zástupci ČSM, Řekové, Bulhaři a zástupci JSČZ.

     Svátek práce byl potom oslaven lidovou veselicí, která se konala odpoledne a večer v hostinci v Svítků č. 10 Městýs.

     Za zmínku stojí, že s občany Koberna, kráčela v průvodu také 108-letá Dorota Kovalská z Koberna.

    V lednu 1946 dostavil se na místní národní výbor ve Vsi (č. 68) kolonista Jan Bača z č. p. 29 Ves a oznámil, že ve výminku našel bednu s obsahem různých balíčků. V horních balíčcích jsou prý nějaké figurky. Dne 7. 1. 1946 dostavil se do uvedeného domu tehdejší předseda MNV – Ves Al. Rynda s velitelem místní stanice SNB Arn. Gloserem. Za přítomnosti Jana Bači provedli prohlídku bedny a zjistili toto: Bedna měla dvojí obal – nahoře docela obyčejná bedna z nehoblovaných prken, uvnitř byla těsně přiléhající plechová. Na horní straně byl dřevěný i vnitřní plechový obal poškozen a v otvoru bylo viděti malé balíčky z novinového papíru. Další prohlídkou bylo zjištěno, že noviny jsou německé, značně zežloutlé a tištěny byly v Číně, v Tienteinu. Mezi jednotlivými balíčky byl prázdný prostor vyplněn rýžovou slámou. Balíčky byly jeden po druhém vybalovány a každém byla nějaká čínská věcička. Byla tu různé sošky Budhovy kovové i dřevěné od 4 cm do 53 cm výšky, soška nějakého žebráka a dámy (obě dřevěné, krásně vyřezávané), různé vázy zdobené květy a reliéfy osob, kovové konvice s poklopy zdobenými figurkami lva, kovové zvony a zdobené bodlinami, různé třínohé a čtyřnohé nádoby, kovové svícny, hrníčky, tácky s rytinami, kovové plakety obdélníkového tvaru s čínským písmem (pravděpodobně nějakými modlitbami), kovový gong aj. drobnosti. Celkem 50 pravých čínských pamětihodností, nad kterými by srdce sběratele starožitností právem zaplesalo. Myslím, že o pravosti těchto věcí nelze pochybovati už z toho důvodu, že obal bedny byl dvojitý a bezpečný i proti působení vlhka a pak podle použitého balicího materiálu. Předměty byly zajištěny, pořízen trojmo jejich seznam a uloženy na MNV. Dnes jsou uloženy v místnostech národní školy. Dalším šetřením mezi domorodým německým obyvatelstvem bylo zjištěno, že na uvedeném č. p. 29 bydlil K. Schlusche, jehož příbuzný byl v Číně nějakým úředníkem a bednu pravděpodobně poslal do úschovy ke svým příbuzným do Sl. Rudoltic.

(Odvezeno do okresního muzea.)

 

 

    Jihozápadně od slezských Rudoltic leží obec Víno. Nevedla samostatnou obecní kroniku a proto se o jejích osudech zmíním aspoň potud, pokud jsou v paměti. A také proto, že tato obec už asi kroniku nepovede, neboť na podzim 1949 byla zlikvidována a její nečetní obyvatelé byli přestěhováni do jiných obcí. Dnes jsou tam ubytováni pouze Řekové pracující na státním statku ve Sl. Rudolticích.

     Další zprávy o této obci podal vrchní str. SNB Petr Špičák, který mi vyprávěl toto: Po skončení války v roce 1945 jsem byl ustanoven komisařem ve víně. Téhož roku v říjnu došla zpráva, aby byly poslány selské povozy z obce Vína pro svršky českých kolonistů do Linhartov na nádraží. Z popudu Němky Kristové, majitelky hostince ve Víně, odešli však sedláci i s koňmi do lesa. Teprve na zákrok SNB se vrátili a jeli stěhovat české kolonisty. Vyšetřováním byla zjištěna vina Kristové, která byla odsouzena na jeden rok do žaláře a již se do vína nevrátila.

     Obec měla před válkou asi 35 popisných čísel a 120 obyvatel. Bydlili v ní samí Němci. Z uvedených čísel bylo asi 7 čísel vyhořeno, mezi nimi i škola. Za zmínku stojí, že v roce 1945 byla v obci pěkná úroda. Obec měla předepsanou dodávku 11 vagónů obilí, která byla splněna na 85 – 90 %.

     Prvním správním komisařem byl Petr Špičák, jak bylo již uvedeno. Po usazení kolonistů převzal tento úřad v roce 1946 František Kokeš a po něm Antonín Červenka. Později byla ustavena tříčlenná správní komise.

     Do Vína vedla ze Sl. Rudoltic dříve polní cesta. Za poslední války (v roce 1942) byla postavena vilnice po celé délce obce a ještě i za obec směrem ke Sl. Rudolticím až po hranice katastru. O této stavbě vypravoval stařeček Musial toto: „Byl jsem přidělen na stavbu silnice jako kovář. Ostřil jsem krumpáče a jiné nářadí dělníkům, pracujícím na stavbě silnice. Byli mezi nimi i někteří Češi ze Sudet a angličtí zajatci. Tito byli ubytováni v hostinci a aby neuprchli, musil jsem udělat do oken železné mříže.“ Tyto mříže jsou dodnes patrny v prvním poschodí vyhořeného a polozříceného hostince.

     Dále uvádím seznam prvních českých (resp. slovenských) kolonistů, kteří se přistěhovali do Vína v roce 1945 na podzim:

č. p. 9 František Kokeš¨

č. p. 10 Hynek Mužík

č. p. 13 Štefan Suran

č. p. 16 Jan Hajda

č. p. 35 Josef Burda.

    V následujících letech nastaly změny, někteří se odstěhovali, noví se přistěhovali. Noví osadníci byli tito:

Č. p. 1 Ant. Červenka

Č. p. 14 Jan Pavlica

Č. p. 35 Josef Krajčír (po odstěhovaném Burdovi)

Č. p. 1 Václav Novák (po odstěhovaném Červenkovi)

Č. p. 16 Matěj Novák (po odstěhovaném Hajdovi)

Č. p. 18 Veselý

Jejich děti chodily do školy ve Sl. Rudolticích, neboť jich bylo málo, aby mohli míti samostatnou školu. Do konce roku 1949 byla obec likvidována a kolonisté se přestěhovali do jiných obcí.

 

 

    Popud k akci „Vánoční strom republiky“ vyšel od osvětového referenta místního národního výboru Josefa Marka. Podle nových směrnic ministerstva sociální péče neměly býti letos pod vánoční stromy připevňovány pokladničky jako léta minulá, ale místo nich měly korporace a spolky vyhlašovati své závazky. Aby nebylo nutno usazovati každého roku vždy nový strom, byl letos usazen při pomníku presidenta TGM na náměstí živý smrček asi 4 m vysoký. Snad se přišetřím rokem uchytí a zůstane i pro další roky jako „Vánoční strom republiky“

 

 

    Poradna pro matky a děti byla v provozu již v roce minulém. Byla umístěna na náměstí v č. 40, v témže domě jako MNV. Když byla v jejích místnostech zřízena oddací síň, byla poradna přemístěna do č. 85 Ves. Poradna je v provozu jednou za 14 dní a dojížděl do ní zprvu Dr. Zdeněk Říman z Albrechtic, potom asi od poloviny roku 1950, kdy Dr. Říman nastoupil zdravotní dovolenou, ordinoval v ní místní lékař – brigádník dr. F. Hýža, bydlící v témže domě, kde byla umístěna poradna. Poradna byla navštěvována matkami z obce i okolí.

 

 

 

 

 

     Od 15. května 1950 bylo konečně po dlouhých písemných i osobních intervencích zřízeno pobočné ambulatórium okresní národní pojišťovny. Je umístěno v č. p. 85 Ves. Tím dnem začal tu ordinovati lékař – brigádník dr. Fr. Hýža z ostravské nemocnice. Po onemocnění dr. Římana ordinoval dopoledne v Albrechticích a odpoledne ve Sl. Rudolticích. Práce tu měl dosti, neboť do ordinace chodili lidé z celého Osoblažska. Jmenovaný lékař ordinoval zde do konce roku 1950. Po Novém roce nastoupil na jeho místo dr. Gregor, který však má byt v Osoblaze a do zdejší ordinace jen dojíždí.

 

 

     Dnem 15. 5. 1950 byla tu rovněž v č. p. 85 Ves otevřena pobočka zubního ambulatória okresní národní pojišťovny. Je v provozu každou středu po celý den a je rovněž vyhledávána četnými zájemci z místa i okolí. Ordinuje zubní technik Kaminský. A že má hodně práce, o tom svědčí jeho poznámka, že kterousi středu za jedno dopoledne vytrhl 51 zubů. Svědčí to též o jiném. O tom, jak zanedbaný je chrup zdejšího lidí a kolik nenahraditelné škody bylo napácháno tak pozdním otevřením ambulance. I když v minulých letech a také na podzim v tomto roce zavítala sem pojízdná zubní ambulance z Opavy, přece jen pravidelná péče o chrup je daleko účinnější.

 

 

    Fara ve Sl. Rudolticích je prastará. První zmínka o ní pochází ze 16. století. Ke zdejší farnosti přináležely obce: Rudoltice Ves, Víno, Nový Les, Piskořov a Bičivka. V pozdějších letech po svém založení přibyly ještě Rudoltice Městýs a osada Amalín. Od 27. 7. 1941 byla obec Bičivka přifařena k Liptani.

 

     Farnost Pelhřimovy je stejného stáří. K této farnosti patřily obce: Moravské Pelhřimovy, Slezské Pelhřimovy (za potokem) a Burgstädtl (nyní rovněž v Polsku). Ve 30ti - leté válce byly obě jmenované farnosti spravovány pro nedostatek kněží rudoltickým farářem. Když v roce 1741 pruský král Bedřich II. zabral i slezské panství Hlubčice, odpadly fanosti pelhřimovské Slezské Pelhřimovy a Burgstädtl a byly spravovány ze Slezských Spavic (nyní na polské straně). Tím se farnost pelhřimovská natolik zmenšila, že nemohlo býti pomýšleno na samostatného faráře. Proto zbytek farnosti, nynější Pelhřimovy, s kostelem sv. Jiří byl trvale spojen s farností rudoltickou. Kostel v Pelhřimovech platil pak jako kostel filiální. Z tohoto důvodu užíval farář rudoltický i bývalého farského obročí pelhřimovského. Farní budova v Pelhřimovech stávala na začátku dědiny směrem k Rudolticím. Byla malá a kolem ní rostly vysoké lípy. Asi před 150 lety byla i s některými pozemky odprodána soukromníku. Ve druhé světové válce lehla popelem.

 

     Vzhledem ke značnému stáří zdejší fary vystřídalo se na ní mnoho duchovních. Uvádím aspoň poslední z nich. Jako faráři tu působili:

1913 – 1918: Štěpán Vrána, který odtud odešel do Staré Vsi u Přerova,

1918 – 1938: Gustav Klug, který byl asi 10 let děkanem osoblažska. Odešel jako kanovník do 

                      Olomouce.

Únor – říjen 1938: František Schrom, administrátor.

Od října 1938: nynější farář Dr. Jan Blaschke.

V téže době vystřídali se tito kooperátoři:

1918: Rudolf Raška

1918 – 1920: Ignác Kadlčík,

1920 – 21: Frant. Hála, pozdější ministr pošt.

1921 – 22: Vojtěch Folta,

1922: Karel Čermak

1924 – 29: Fant. Polzer,

1937 – 39: Josef Suchanek

1939 – 41: Ervin Bier.

 

Matriky oddavkové a úmrtní jsou vedeny od r. 1659, matriky rodné od r. 1695.

(Podle údajů nynějšího faráře Dr. J. Blaschke).

 

 

     Starý farní kostel byl zasvěcen sv. Kateřině. Byl v roce 1870 zbourán a na jeho místě započato téhož roku se stavbou nového kostela. Nový kostel byl postaven v letech 1870 – 74 v novorománském slohu. Pod hlavním oltářem je krypta s hroby Hodiců. Byla naposled otevřena v r. 1908 při kladení nové žulové dlažby. V r. 1948 byl na věž zavěšen nový zvon přivezený z Volyně reemigranty z volyňské obce Hruškovic.

     Filiální kostel v Pelhřimovech je starobylá stavba pod ochranou památkového úřadu. Nejstarší část je sakristie (starobylá gotika). Dveře vedoucí z kostela do sakristie a boční dveře jsou zdobeny uměleckým kováním značného stáří.

(Zapsáno podobně jako stať minulá podle vyprávění místního faráře Dr. J. Blaschke).

 

 

     Původní hřbitov byl rozložen kolem kostela. Památkou zůstalo stát v těch místech několik křížů. Nynější hřbitov, vedle silnice vedoucí do Amalína, byl založen r. 1814. Jeho správce vedl v dřívějších letech kostelní konkurenční výbor. Jsou na něm pochovávání mrtví z celé farnosti. V nynější době je zídka kolem hřbitova na několika místech pobořena ještě z dob války. Hroby pustnou a zarůstají travou.

 

 

     Počátky myslivosti ve Sl. Rudolticích spadají už do roku 1945. Tehdy byla honitba pronajata Rudolfu Skřivánkovi, kominickému mistru z Frenštátu pod Radhoštěm. V r. 1947 byla smlouva zrušena a dosazena národní správa, kterou pověřen místní rolník Zdeněk Špaček z č. 23 Ves.

     Myslivecká společnost podle nových směrnic byla založena v listopadu 1950. Stalo se tak na základě vládního nařízení o likvidaci soukromých pachtýřů a národních správ. Tím byly i menší honitby sloučeny do větších celků. Kde zdejší myslivecké jednotě patří katastry obcí Sl. Rudoltice, Koberno, Hrozová, Dolní Povelice, Pelhřimovy a Víno (katastr Nový Les již dříve sloučen s kat. zdejší obce).

     Výbor při myslivecké jednotě je tento:

Předseda: Zdeněk Špaček č. 23 Ves

Pokladník: Josef Tručka.

Jednatel: Josef Marek.

Počet členů MS koncem roku 1950 dosáhl čísla 31. Z nich 19 členů má honební lístky.

 

     V roce 1950 se jeví počet zvěře v číslech takto (jen ze Sl. Rudoltic):

Plán odstřelu                          odstřeleno                           odvedeno

5 srnčího                                   5 srnčího                              3 srnčí

100 zajíců                               179 zajíců                             90 zajíců

70 koroptví                              50 koroptví                         50 koroptví

 

Odstřel škodně v roce 1950 se jeví takto: 10 strak, 7 sojek, 15 šedivek, 1 liška, 4 lasice, 6 pytlačících koček, 2 psi.

 

Majitelům pozemků je vypláceno honebné. Zdejší majitelé pozemků se honebného vzdali zprvu ve prospěch hasičského sboru. V roce 1948 se ho rovněž vzdali ve prospěch Svazu rodičů a přátel školy, který za ně nakoupil školních potřeb pro žáky v ceně 1 400,- Kčs.

 

V zimě 1947 – 48 se vyskytlo ve zdejším kraji mnoho lišek. Podle úředních údajů se v té době zastřelilo na Osoblažsku, Jindřichovsku a Albrechticku přes 500 lišek. Je ovšem velmi pravděpodobné, že jich bylo mnohem více, neboť jistě nebyly všechny hlášeny. Ze zdejších občanů střelili nejvíce tito (čísla jsou přibližná): Bohuslav Pargač 31, Zdeněk Čada 10, Zdeněk špaček 12, Frant. Holub 2, Jarosl. Čada 2, Frant. Hrachový 4.

 

Z jara 1948 potkal Fr. Nikl z Nového Lesa u Amalína lišku, která šla stále přímo proti němu. Těsně před sebou ji zastřelil z browningu. Byla pak poslána na zjištění do ústavu v Ivanovicích, kde bylo zjištěno, že jde o případ vztekliny.

 

I pytláci se vyskytují. Tak od r. 1947 bylo nalezeno 6 kusů srnčího uhynulých následkem postřelení.

 

Z národní podniků jsou ve zdejší obci zastoupeny tyto:

1. Československé dráhy, n. p.

2. Československá pošta, n. p.

3. Jas, n. p.

4. ROS, n. p.

5. Uhelné sklady, n. p.

6. Slezské mlýny, n. p.

 

1. Československé dráhy, n. p. jsou zastoupeny místním nádražím, č. p. 31 Městýs. Službu tam konal Ferdinand Glanovský. Koncem března 1950 se odstěhoval do Nového Bohumína. Po něm tu krátký čas bydlil Michna (z Jindřichova). Koncem roku 1950 bylo nádraží neosazeno.

 

2. Československá pošta, n. p. Poštovní úřad je opět umístěn v č. p. 38 Městýs. Poštovní obvod tvoří obce: Sl. Rudoltice s Amalínem, Nový Les, Pelhřimovy, Hrozová, Rusín, Koberno.

Kromě poštmistra Adolfa Hudečka jsou dva poštovní doručovatelé: Frant. Adamčík a Marie Máchová. Tato doručuje poštu do Sl. Rudoltic a Amalína, Adamčík do ostatních obcí. Pošta je dovážena denně dopoledne z Krnova poštovním autem a odpoledne kolem 4. hodiny zase odvážena.

Zdejší poštovní a telegrafní úřad má ve svém obvodu 17 telefonních účastníků a 167 rádiokoncesí: Sl. Rudoltice a Amalín 81, Víno 3, Nový Les 1, Koberno 20, Hrozová 31 a Rusín 31.

 

3. Jas, n. p. je zastoupen prodejnou umístěnou na náměstí v č. p. 9. Vedoucím prodejny je Josef Marek. V této prodejně bylo v roce 1950 prodáno toto množství zboží:

7 189 párů bot v ceně 1 427 144 Kčs

2 818 párů punčoch a ponožek v ceně 95 751 Kčs.

Kromě toho bylo prodáváno drobné zboží, velopláště a veloduše. Celkový obrat za rok 1950 činil 1 591 060 Kčs.

 

4. ROS (Ostravské energetické rozvodné závody) jsou zastoupeny instalačním střediskem Slezské Rudoltice. Je umístěno v domě č. 35 Městýs, kde bydlí vedoucí instalatér Jan Dolínek. Kromě něho má středisko ještě 4 zaměstnance. Provádí se vnitřní instalace a údržba sítě nízkého napětí. Instalační potřeby se soukromníkům neprodávají. Opravu elektrických spotřebičů provádí fa Elektra v Albrechticích. V r. 1950 provádělo zdejší instalační středisko instalaci starého státního statku ve Sl. Rudolticích a statků v Dívčím Hradě, Hlince a Studnici.

 

5. Uhelné sklady č. dolů, n. p., prodejna Krnov, pobočka Sl. Rudoltice. Pobočka byla založena 1. 9. 1950 v č. p. 14 Městýs. Vedoucím pobočky je Josef Tručka. Uhlí je dodáváno přímo z dolů na vagónech drahou. Ke zdejšímu skladu jsou přiděleny obce: Sl. Rudoltice, Nový Les, Víno, Liptaň, Bičivka, Horní a Dolní Povelice, Rusín, Koberno, Hrozová, Dívčí Hrad, Osoblaha, Studnice, Sl. Pavlovice, Hlinka, Kašnice, Matějovice, Karlov, Bohušov. Od 1. 9. – 31. 12. 50 obdržel sklad 37 vagónů uhlí o celkové váze 6 600 q, 1 vagón koksu o váze 220 q a 1 vagón palivového dříví o váze 122 q.

Ceny. Paliv: uhlí černé 81 – 83 Kčs, hnědé uhlí 59 – 63 Kčs, brikety 75 Kčs, povrchové uhlí volné 48 Kčs, koks 106 Kčs, dřevo 98 Kčs. Ceny se rozumějí na 1q. Ke každému q (kromě dříví) se počítá přirážka 1 Kč pro brigádnický fond.

 

6. Slezské mlýny, n. p. jsou zastoupeny prodejnou. 1021, umístěnou v domě č. 34 Městýs. Do 9. 3. 1950 byla v tom domě fa Josef Šrubař, pekařství, která tím dnem likvidovala. Pečivo a rohlíky jsou dováženy z Krnova, prodejna sama nepeče. 1 kg chleba byl v roce 1950 za 5 Kčs. Zemědělci mají výměnu mouky za chléb usnadněn tím, že na přivezenou mouku dostanou poukázku a chléb si vybírají podle potřeby. Poukázka je na 100 kg chleba a je rozdělena na ústřižky po 1 kg. Zemědělci zaplatí při odběru bochníku pouze pečné ve výši 1,50 Kčs za 1 kg chleba.

 

 

 

Družstevní podniky jsou zastoupeny dvěma podniky (třetí jen dojíždí do obce občas):

Jednota (textil)

Jednota (obchod smíšeného zboží).

 

Jednota – textil je umístěna v budově č. p. 37 Městýs. Dříve to byla Rovnost, od 13. 6. 1950 je to, jak již uvedeno, Jednota. Vedoucím je Josef Vegricht. Jednota zásobuje textilem široké okolí. Prodává se jen vázané zboží (na body). Za rok 1950 byla hrubá tržba 2 044 750 Kčs.

Jednota – obchod smíšeným zbožím je umístěna v domě č. p. 39 Městýs. Vedoucím je Bedřiška Čadová. Jsou tu prodávány nejdůležitější potřeby pro kuchyni, také uzeniny, potřeby pro školáky, lihoviny, jízdní kola aj. K nákupu chodí i lidé z okolních vesnic. Za rok 1950 byla tu hrubá tržba

 

 

Vedoucí prodejny z Liptaně (také Jednota) dojíždí do zdejší obce 2x týdně a vysekává maso v bývalém hostinci č. p. 57 Ves.

 

 

Jsou zastoupeny „Komunální podniky okresu krnovského“. Od 1. 2. 1950 převzal tyto podniky býv. hostinec u Svítků č. p. 10 Městýs. Dosavadní hostinský Vlad. Svítek vstoupil jako vedoucí podniku do služeb Komunálních podniků.

Dnem 10. 2. 1950 převzaly uvedené kom. podniky i hostinec č. p. 62 Ves a hostinský Jarosl. Čada byl ustanoven vedoucím tohoto hostince. Dnem 1. 7. 1950 byl hostinec č. p. 62 Ves zrušen a vedoucí tohoto hostince Jar. Čada byl ustanoven vedoucím hostince č. p. 10 Městýs. Dosavadní vedoucí Vl. Svítek vstoupil do služeb ČSSS.

 

 

Ze soukromých podniků zůstaly koncem roku 1950 pouze tyto živnosti:

Frant. Holub, krejčí, č. p. 28 Městýs

Alois Magnusek, holič, č. p. 34 Ves.

 

 

Československý svaz mládeže pokračuje ve své činnosti. Uspořádal v roce 1950 15 členských schůzí, taneční zábavy a sestavoval kulturní vložky pro různé veřejné oslavy. Koncem roku 1950 měl 29 členů.

Výbor je sestaven takto:

Předseda: Frant. Škrobánek

Kultur. ref.: Ladislav Gabryš

Jednatel: Marie Šmahlíková

Pokladník: Jarmila Maková

Členové výboru: Anna Šteflová

                           Libuše Kočinová.

 

 

 

Ve vedení hasičského sboru nenastalo podstatných změn. Funkcionáři jsou následující.

Starosta: Josef Zemba

Místostarosta: Metoděj Šrubař a Mart. Pargač.

Velitel: Vladim. Svítek

Místovelitel: Josef Tichavský

Jednatel: Josef Vegricht.

Pokladník: Zdeněk Čada.

Z jara 1950 zakročil místní hasičský sbor při požáru drůbežárny v Dívčím Hradě. Jiných zákroků nebylo.

 

 

Prodej potravin je jednak vázán na příslušné ústřižky potravinových lístků, jednak volný. N9že uvádím ceny potravin koncem roku 1950. Ceny se rozumějí za 1 kg, není-li uvedeno jinak:

Chléb                            5 Kčs

1 rohlík (80g)               1 Kčs

cukr                             15,20 Kčs

cukr volný                  140 Kčs

sůl                                  5,80 Kčs

máslo                            80 Kčs

máslo volné                 300 Kčs

umělý tuk                      38 Kčs

umělý tuk volný           180 Kčs

sádlo                               60 Kčs

sádlo volné                    220 Kčs

uzeniny                           62 – 71 Kčs

uzeniny volné                120 – 250 Kčs

mouka krupičková vol.   13 Kčs

mouka hladká vol.            7,50 Kčs

krupice vol.                      13,50 Kčs

zrnková káva volná         800 Kčs

čaj volný                        1600 Kčs

pepř volný                        600 Kčs

marmeláda volná                35 Kčs

jam volný                            60 Kčs

mýdlo volné                       120 Kčs

mýdlo vázané                      38 Kčs

rýže                                      10 Kčs

rýže volná                           300 Kčs

1 l mléka                               4,20 Kčs

1 l octa                                  8,50 Kčs

1 l denatur. Lihu                  12,20 Kčs

1 l petroleje                           9,60 Kčs

 

 

Také obuv je prodávána jednak na ústřižky šatenek nebo na poukazy a volně. Uvádím aspoň nejdůležitější druhy obuvi, punčoch aj.

Pánská vycházková s gumovou podrážkou volné 423 – 457 Kčs

 - „ -        - „ -         s koženou      - „ -       45 bodů      419 – 450 Kčs

Dámská   - „ -          s gumovou    - „ -       volné         317 – 445 Kčs

Dámská vycházková s koženou podrážkou 40 bodů 370 – 445 Kčs

Dámské lodičky, 25 bodů                                           290 – 340 Kčs

Dámská vycházková s koženou podrážkou, 15 bodů 95 – 170 Kčs

Tenisky pánské, volné                                                 84 Kčs

Tenisky dámské volné                                                 65 Kčs

Ponožky pánské zimní, volné                                      33 Kčs

Ponožky pánské normální, 1 bod                                19 – 33 Kčs

Dámské punčochy z umělého hedvábí, 8 bodů           75 – 90 Kčs

Pánské gumáky volné pracovní                                      485 Kčs

Tytéž na poukaz                                                              160 Kčs

 

 

 

1 Kapesník                                             5 – 50 Kčs

oblek pánský                                 1600 – 3500 Kčs

zimník pánský                              2000 – 3500 Kčs

košile pánská                                    140 – 400 Kčs

čepice                                                  60 – 180 Kčs

pánské spodky                                     80 – 180 Kčs

dámské kalhoty                                   30 – 120 Kčs

dámské šaty                                     400 – 1600 Kčs

dámský zimník                               1800 – 3500 Kčs

                  

Uvedené ceny se rozumí jako vázané, tj. podložené příslušným počtem ústřižků šatenek. Volné zboží je dražší.

 

 

Centrální hospodářské skladiště v Krnově, sklad Sl. Rudoltice má kanceláře v zámku v přízemí již od března 1950. Dříve byly umístěny v budově hostince u Svítků, kde je nyní závodní jídelna ČSSZ. Vedoucím skladu je opět Antonín Šiška, pokladníkem Josef Franc. Mimoto je tu zaměstnán skladník a 3 dělníci. Nyní odebírá sklad jen hospodářské produkty, jako obilí, olejniny, vejce, ovoce, byliny aj. Prodej uhlí zlikvidoval již v červenci 1950. Nyní vede prodej uhlí prodejna uhelných skladů. Hospodářské produkty sem odvádějí obce: Slezské Rudoltice (s Amalínem, Novým Lesem, Vínem), Rusín, Koberno, Hrozová, Horní a Dolní Povelice. Ze sklizně 1950 bylo tu vykoupeno (z celého obvodu):

Žita                          2 478,47 q

Pšenice                    3 421,79 q

Ječmene                  2 944,80 q

Ovsa                        1 422,04 q

Olejnin                       178,33 q

Luštěnin                         1,36 q

Brambor                 10 446,75 q

Vajec (jen Sl. Rud.)   76 666 kusů

Slámy                          222,90 q

Cukrovky                  5 225,10 q

 

 

 

Ustavující schůze přípravného výboru JZD se konala ve Sl. Rudolticích dne 19. 10. 1949. Byli přítomni Frant. Blažek, Stan. Michna, Vlasta Blažková, Jan Stavárek a Metod. Šrubař. Zapisovatelem byl Václav Tručka. Usneseno, aby Přípravný výbor byl pětičlenný.

Předsedou zvolen Stan. Michna.

Místopředsedou Vlasta Blažková.

(Dosud podle zápisu o ustavujících schůzích Přípravného výboru JZD ze dne 19. 10. 1949).

Tento přípravný výbor byl schválen okresní družstevní radou v Krnově přípisem ze dne 26. 11. 1949.

 

JZD bylo zapsáno do rejstříku společenstev přípisem okresního civilního soudu v Ostravě, odd. VII dne 15. 6. 1950. V tomto výměru je uvedeno šestičlenný Přípravný výbor v této sestavě:

Předseda: Stanislav Michna

Místopředseda: Martin Pargač

Členové: Antonín Valchář

               Jan Stavárek

               Met. Šrubař

               Aloisie Adamčíková.

Výměrem téhož soudu ze dne 3. 11. 1950 byla zapsána tato změna:

Podle usnesení valné hromady, konané dne 17. října 1950 se zapisují nové zvolení členové představenstva:

Předseda: Jan Stavárek

Místopředseda: Bohuslava Pargačová

Členové: Met. Šrubař

                Stan. Michna

                Alois Hadač

                Albert Šmahlík

                Boh. Pensimus

               Ant. Gerlich

                Ludv. Blažek.

Závodní podíl stanoven valnou hromadou na částku 250,- Kčs. Koncem roku 1950 činil stav členstva: 43 členů.

 

 

Záznam o odsunu Němců byl úmyslně ponecháván na pozdější dobu, aby mohla býti pořízena přesná statistika podle úředních spisů. Bohužel přes několikeré pátrání ve spisech MNV nebylo nalezeno přesných záznamů, proto se omezuji na to, co je mi osobně známo nebo co vím z doslechu. Odsun Němců započal v polovina května 1946. Byly sestavovány skupiny asi o 30 osobách (jmenovitě). Němci si mohli s sebou vzíti svršky o určité celkové váze (asi 60kg). Na povozech nebo nákladními auty evakuováni vlakem za hranice republiky. Odsun postupoval dosti rychle a celkem hladce, takže 14. října 1946 bylo v obci jen 11 Němců a 5 osob ze smíšeného manželství (č. j. 559). Koncem roku 1949 zbývají v obci pouze 2 Němci.

 

 

 

Svaz československo- sovětského přátelství byl ve svém vedení zreorganizován a doplněn. Na podzim 1950 byl předsedou František Holub, před ním Alois Hadač.

Místopředsedou: Josef Tručka

Jednatel: Jaroslav Žák

Pokladníkem: Petr Špičák.

Stav členů koncem roku 1950 činil 89 osob.

 

 

Od 1. ledna 1950 bylo zavedeno nové finanční hospodaření u MNV. Veškeré přebytky na hotovosti byly převedeny na šekový účet MNV a dnem 1. ledna 1950 mohou býti přijímány a vypláceny peníze jen prostřednictvím poštovní spořitelny. V pokladně může býti na hotovosti jen 2 000 Kčs. Z této zálohy mohou býti přímo vypláceny účty až do výše 300 Kčs.

Obecním pokladníkem v roce 1950 byl Václav Tručka.

 

 

 

Zřízení družstevní prádelny bylo vyhlášeno jako závazek na jedné z členských schůzí KSČ. Přípravnými pracemi pověřeny Vlasta Blažková, Švehlová a Hudečková. Členský podíl činil 110 Kčs. K adaptačním pracím bylo přikročeno v létě 1950 v domě č. p. 60 Městýs. Na podzim 1950 byla prádelna dána do provozu.

 

 

 

V roce 1950 byl v obci tento stav hospodářského zvířectva:

Koní                79 kusů

Skotu              347

Prasat             312

Ovcí                  25

Koz                   58

Drůbeže          1761

Včelstev             90

 

 

Západně od Sl. Rudoltice leží obec Nový Les. Měla asi 50 domovních čísel a 170 obyvatel, výhradně Němců. Za války vyhořelo asi 11 usedlostí, hlavně na dolním konci obce. Prvním komisařem byl resp. fin. stráže František Hodinář ze Sl. Rudoltic č. 90 Ves, a to od 3. 8. 1945 – 20. 2. 46. Po něm převzal tuto funkci hajný Premus (bydlící nyní v Bičivce), pak Fr. Paseka a další. Později byla obec přičleněna ke Sl. Rudolticím a má v MNV svého zástupce.

Koncem roku bydlili v obci:

Č. p. 3 Rudolf Janošec

Č. p. 2 Jan Klepáč

Č. p. 6 Ant. Zápalka

Č. p. 16 Jan Lyďák

Č. p. 20 Frant. Hrachový

Č. p. 22 Ant. Chasák

Č. p. 30 Frant. Nikl

Č. p. 38 Jindřich Klepáč.