Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

1945 -      1947

 

 

 

LETOPISNÁ KOMISE

 

     Tato obecní kronika obce Slezských Rudoltic byla založena v roce 1947 za následující letopisné komise:

Metoděj Šrubař, rolník ve Sl. Rudolticích Vsi č. 24, t. č.  předseda místního národního výboru,

Martin Pargač, rolník ve Sl. Rudolticích – Amálině č. 13,

František Adamčík, poštovní posel ve Slezských Rudolticích – Městýsu č. 8.

     Přesto, že kronika byla založena až dva roky po osídlení obce československými kolonisty, chceme v ní zachytiti události od počátku osídlení obce československým obyvatelstvem a pokud nám to bude možno, i události předešlé.

 

 

KRONIKÁŘ

 

     Úkol kronikáře převzal Alois Rynda, řídící učitel ve Slezských Rudolticích, který působí v obci od 1. září 1945 a je tedy s poměry v místě dobře obeznámen.

 

 

OSÍDLENÍ OBCE

 

     Dne 9. července 1945 vypravila se osidlovací komise, složená z trojanovských občanů, do Krnova. V komisi byli tito občané: František Mikulenka, Arnošt Genzer, Josef Kuřec,

Alois Brož a František Adamčík. Komise se dostavila na Jednotný svaz čes. zemědělců  v Krnově, kde úřadoval tajemník Václav Švec. Tento vystavil Trojanovjanům dekret na osídlení obce Hynčic. Jelikož tehdy jezdil vlak jenom do Krnova (další trať byla válkou poškozena), vypravila se trojanovská delegace dále pěšky. Kolem 2. hodiny odpoledne dorazila do Hynčic. Pohled na vesnici a zvláště její okolí nijak kolonisty neuspokojil. Vždyť ty kopce byly skoro horší než na Valašsku! Rozpačitě pohlíželi na velký dřevěný kříž vysoko pod vrcholem kopce, až je z toho bolelo za krkem. „Tady nebudeme“, prohlásil po krátké úvaze jeden člen komise, „kdo by do těch kopců lezl! A což teprve dobytek!“ Přesto přihlásili se ještě u komisaře, jehož úřad vykonával nadporučík čsl. armády. Po krátké rozpravě vydali se na zpáteční cestu. Na silnici je dohonil traktor s vlečňákem, na němž bylo naloženo osobní auto. Zastavili jej, nasedali do vlečky i do osobního auta a vesele jeli ke Krnovu. Tam přenocovali v hospodářské škole.

     V úterý 10. července 1945 ráno objevila se delegace opět na osidlovacím úřadě. Po dohodě s tajemníkem dali si vystaviti nový dekret, tentokráte k osídlení obce Rudoltic. Avšak již předtím dostali dekret k osídlení Rudoltic Kunčičané. Záleželo nyní na tom, kdo bude v Rudolticích dřív, neboť nikde jinde než v pohraničí nebylo snad lépe uplatněno přísloví: „Kdo dřív příjde, ten dřív mele.“ Cesta z Krnova do Rudoltic pěšky se delegaci zdála přece jen daleká, zvláště když Kunčičané měli náskok. Sehnali si proto v Kostelci u Krnova povoz, tažený párem koní. Osazenstvo povozu bylo již poněkud jiného složení než včera. Byli tam: František Adamčík, Albert Šmahlík, Františka Dobiášová, Alois Brož, Karel Čada, Zdeněk Čada a nějaký p. Stibor, řezník z Frenštátu. Vozka, bodrý Polák, šlehl do koní a vůz se rozdrnčel po albrechtické silnici. Dávky vuřtu a cigaret povzbuzovaly vozku, který zase šlehnutím do koní hleděl se dárcům odměniti. Tak minula výprava Albrechtice a odbočila na silnici k Piskořovu. Mezi Albrechticemi a Piskořovem dohonil povoz Kunčičany, jdoucí osadit Rudoltice. Šli pěšky, jen jeden z nich měl kolo. A to bylo právě nebezpečné. Což kdyby cyklista vzal dekret a rozjel se sám předem do Rudoltic! Mohl získat prvenství Kunčičanům! Ti sice nevěděli, kam směřují Trojanovští, ale přece se zdálo, že jistý stín nedůvěry tu je. Povoz předjel pěší Kunčické, zatím co cyklista jel zase před povozem. „Opěšalí“ Kunčičané krátili si cestu tím, že tu a tam „uřízli“ zatáčku silnice a napříč polem hleděli opoždění dohonit. Za Piskořovem zůstal cyklista opět pozadu. Kočí pohnal koně a povoz vjel brzy do Pelhřimov. Vyhořená a pobořená obec nepůsobila právě příznivým dojmem. Za obcí u kapličky byla vojenská hlídka. Té se Trojanovští ptali na nejbližší cestu do Rudoltic.Od Pelhřimov k Rudolticím rozkládaly se lány zrajícího obilí, které volaly po pilných rukou. „To je něco pro nás“, libovali si členové výpravy, „tady se usadíme“. Tak dojel povoz na rudoltické náměstí. Bylo liduprázdné. V rozbité výkladní skříni firmy Baťa sušily se nové orientační tabule s českými nápisy:Hrozová, Horní Povelice aj. Hlídka finanční stráže, s níž se delegace setkala před školou, odkázala je na stanici SNB. Ohlášením se získali Trojanovští prvenství v osazení obce. Brzy nato dostavili se na stanici Kunčičané, vedení Rud. Janáčkem. Tu teprve vyšlo veřejně najevo, že obě delegace měly dekrety k obsazení Rudoltic. Byla z toho menší rozepře, neboť žádná strana nechtěla od Rudoltic upustit.

     Na druhý den vypravili Kunčičané cyklistu do Krnova, aby získal jasno. Trojanovští ovšem nelenili a také jejich kurýr vsedl na kolo a přišlápl směrem ke Krnovu. Nedaleko Krnova předjel posla Kunčičanů, takže na osidlovací úřad dojel dříve. Dekret Trojanovských byl opět potvrzen a tím byly Rudoltice definitivně přiděleny k osazení obcí Trojanovice. Kunčičané obsadili potom obec Liptaň.

(Podle vyprávění účastníka Františka Adamčíka)

 

 

 

PRVNÍ VLAK

 

     Dne 28. října 1945 byl oficiálně zahájen provoz na trati úzkokolejné dráhy Třemešná ve Slezsku – Osoblaha, přerušený válkou. Nádraží v Rudolticích bylo vyzdobeno obrazy obou presidentů a obrazem Stalinovým s nápisem:

                       28. X. 1918

                       28. X. 1945

Na budově vlál československý prapor. Napříč přes hlavní kolej postavili místní občané slavobránu zdobenou praporky, obrazy a chvojím. Mezitím byl již vlak v Osoblaze. Než projížděl vlak na zpáteční cestě rudoltickým nádražím, byla výzdoba již dokončena. S několika místními občany čekali jsme na příjezd vlaku. Když se objevil na obzoru, počali jsme mávati kapesníky, aby vlak zmírnil jízdu, neboť byly obavy, že slavobrána nebude dosti vysoká nebo široká. Vlak zmírnil a vjel pomalu do slavobrány, která byla právě jako „na míru“. Výstupky ventilací ve střeše vagonu narážely již na chvojí příčného břevna slavobrány.

     Staniční budova byla tehdy ještě neobsazena. Byla dosti poškozena zvláště následky výbuchů při ničení nevybuchlé munice, které prováděl pyrotechnický oddíl nedaleko nádraží. V tom místě, nedaleko polní cesty od nádraží k Amalínu na poli Martina Dobiáše z Rudoltic Vsi č. 35, byla pak ohromná jáma. Z jara 1946 byla Němci zaházena.

 

 

PŘEVZETÍ KMOTROVSTVÍ A ODHALENÍ POMNÍKU T.G.M.

 

     O kmotrovství nad různými slezskými obcemi čítávali jsme již dříve. Skoro se závistí jsme ve zprávách sledovali obnosy, jimiž  obdarovávali kmotři své kmotřence. A tu v nás vznikla myšlenka, abychom se také postarali o kmotra. A tak 10. ledna 1947 zaslali jsme několika redakcím denních listů a též ostravskému rozhlasu článek, v němž jsme vylíčili naši situaci s prosbou, že hledáme touto cestou kmotra, který by nás podpořil v našem díle obnovy. Na tuto výzvu se nikdo nepřihlásil. Proto sestavil tajemník MNV František Šrubař dopis s prosbou o převzetí kmotrovství nad naší obcí. Text byl zaslán dne 22. 2. 1947 na ministerstvo výživy, ministerstvo vnitřního obchodu, min. zahraničí, min. školství a osvěty.  Presidium min. vnitřního obchodu odpovědělo (č. j. P-2650-2/3-1947 z 8. 4. 47) v tom smyslu, že vzhledem k omezeným finančním prostředkům a neutěšené situaci svých zaměstnanců nemůže kmotrovství převzíti. Podobně odpovědělo ministerstvo výživy, poslalo však 50 000 Kčs, které MNV přidělil škole k opravě válečných škod atd. Jiných odpovědí nedošlo. Akce „Budujeme Slezsko“ sdělila však MNV (č. j. 503/47 z 25. 3. 47), že po dohodě se závodní radou min. zahraničí přiděluje naší obci tuto závodní radu jako kmotra. Vešli jsme tedy v písemný styk se závodní radou ministerstva zahraničí a tím bylo vlastně kmotrovství realizováno.

     Koncem května 1947 dověděli jsme se z novin, že v Praze bude 2. června sjezd kmotrů slezských obcí. Na tento sjezd se vypravili zástupci zdejší obce, a to předseda MNV Metoděj Rudař, rolník ze Vsi č. 24, Boh. Pargač, správce polesí a Al. Rynda, řídící učitel. Náš kmotr se nedostavil a jak jsme se druhého dne osobně přesvědčili, o sjezdu nevěděl a pozván také nebyl. Deputace vyhledala tedy kmotra přímo na ministerstvu zahraničí a pohovořila se s předsedou závodní rady ministerským radou Dr. Lokayem. Dva posledně jmenovaní členové delegace navštívili v srpnu opět Prahu, aby přesně dojednali dobu a způsob oficiálního převzetí kmotrovství. U příležitosti této slavnosti měl býti odhalen na náměstí pomník T.G.M. Slavnost byla stanovena na 7. září 1947.

     Spoluprací všech občanů byly přípravy k slavnosti zdolány a lidé místní i z okolí očekávali s napětím příštích dnů. Kmotři vedení min. radou Dr. Lokajem (celkem 3 osoby) přijeli již v sobotu 6. září podle úmluvy do Města Albrechtic, kde přenocovali na lesní správě.

     V neděli ráno 7. září sjížděli se již zástupci úřadů, uniformovaní i civilní hosté. Za ZNV v Ostravě se dostavil p. Berukop, za ONV v Krnově předseda Vladimír Plomb a jiní, za akci „Budujeme Slezsko“ referent Jindřich Šajnar, dále malířka Helena Salichová, akademický sochař a tvůrce busty T.G.M. Ant. Ivanský, pak legionáři, Svaz brannosti s hudbou, dvě čety finanční stráže uniformovaní příslušníci strany sociálně demokratické, krojovaní i civilní občané z místa i okolí. Náměstí bylo vyzdobeno prapory. Na pokraji obce proti číslu 69 byla postavena slavobrána. Tam bylo první uvítání hostí v 10 hodin dopoledne. U slavobrány se seřadily dívky v krojích, které nesly velké perníkové srdce darované p. Mořicem Navarou, dále finanční stráž, svaz brannosti, legionáři atd. Hosté přijeli autem. První se hlásil velitel stanice SNB vrchní strážm. Arnošt Glose. Poté vzdaly poctu čety finanční stráže, jíž velel vrchní resp. fin. str. Frant. Vrtílek. Nato přivítal hosty zástupce legií, pak předseda MNV Metoděj Šrubař. Dva nejstarší usedlíci Zátopek a Moravec podali hostům chléb a sůl. Za živnostníky promluvil pekař Mořic Navara. Po něm byli hosté uvítáni zástupcem ZNV z Ostravy a ONV z Krnova.

     Pak byli kmotři vedeni v průvodu s hudbou na náměstí, kde bylo shromážděno mnoho civilního občanstva. Za zvuků hymny byla vztyčena státní vlajka. Předseda slavnostního výboru Boh. Pargač přivítal úvodem všechny přítomné a přečetl omluvné dopisy p. ministra Jana Masaryka a p. min. výživy Václava Majera.

     Pan ministr zahraničí Jan Masaryk píše toto:

 

 

     Milí Rudoltičtí!

 

     Zástupce zaměstnanecké rady předá Vám výsledek sbírky v mém ministerstvu. Není toho mnoho, ale všichni jsme přispěli rádi a s láskou.

     Přeji Vám hodně zdaru ve Vašem znovubudovatelství, velmi lituju, že nemohu Vás osobně pozdravit a přeju taky hodně zdraví Vám i Vašim děckám. Makejte, mějte se rádi a nebojte se – demokracie je Vaším i mým heslem.

     Upřímně Váš        

                                       Jan Masaryk.

 

     Pan ministr výživy Václav Majer omluvil se tím, že b době slavnosti byl přítomen na mezinárodní potravinové konferenci FAO v Ženevě.

     Nato hlavní řečník Alois Rynda zhodnotil život a dílo presidenta Osvoboditele. Mimo jiné pravil: „Nejsme již tím střízlivým národem Masarykovým a jsme z velké části i špatnými plniteli jeho hesla „Pravda vítězí!“. Ke konci přednášky požádal min. radu Dr. Lokaye, aby pomník odhalil. Když se černá rouška sesula z busty, zazněly jemné akordy hudby p. Bjačka z Frenštátu s písní „Ach synku, synku“. Povel „k poctě zbraň!“, hlavy civilistů obnaženy. Vše v pozoru prožívá nejpohnutější chvíle slavnosti, oči všech směřují k té drahé tváři na kamenném podstavci. Když dozněla píseň, vystoupil na tribunu Arnošt Glose ml. A přednesl báseň o T.G.M. Poté zapěl místní pěvecký sbor chorál „Sláva Tobě!“ Tím byla zakončena první část slavnosti – odhalení pomníku T.G.M.

     Nato promluvil předs. ONV v Krnově Vladim. Plomb a referent ZNV v Ostravě p. Berukop. Oba zdůraznili zpustošení Slezska a slíbili všemožnou pomoc. Pak se ujal slova refer. akce „Budujeme Slezsko“ Jindřich Šajnar. Jeho řeč pronesená slezským nářečím byla velmi zajímavá a vtipná. Škoda, že nemohl viděti pozorné tváře posluchačů, přišel totiž na „gestapu“ o zrak. Nyní nosí černé brýle. Za vedení Šajnarova je vykonán akt kmotrovství. Dr. Lokay líbá pohraničního občánka v peřince, dvouměsíčního Jaroslava Chýlka ze Vsi č. 34. Také líbá dítě volyňského Čecha 7měsíčního Stanislava Zembu, nar. 9. 2. 47 ze Vsi č. 10. Pak se ujal slova Dr. Lokay. Hovoří o povinnostech kmotrů a předává předsedovi MNV výsledek sbírky 75 000 Kčs. Předseda děkuje a předává pro vzpomínku na tuto slavnost obraz a kresby malířky Heleny Salichové. Též p. min. Majerovi je poslán dar. Slavnost zakončuje Boh. Pargač poděkováním, načež následuje defilé uniformovaných složek.

     Průběh slavnosti byl zachycen na gramofonové desky (8 kusů), které jsou uloženy v archivu MNV. Jedna série desek byla zaslána kmotru, druhá akci „Budujeme Slezsko“.

     Reportáž ze slavnosti vysílal čsl. rozhlas týž den po zprávách asi v 19,30 hod. a 18,30 hod. (dvě různé reportáže).

 

     Odpoledne konalo se na prostranství před zámkem dožínková slavnost s pěkným programem. Vystoupila též valašská družina z Frenštátu p/ R. – Trojanovi. Kmotři zatančili „sólo“ a pak odjeli k domovu. Loučili se srdečně a průběh slavnosti se jim velmi líbil. Před odjezdem se podepsali do obecní kroniky. Též jiní hosté připojili se několika řádky a podpisem.

V nástavku pomníku pod bustou je zapečetěná láhev s „Pamětním listem“ tohoto znění:

 

Místní nár. výbor ve Slezských Rudolticích                                          Dne 3. 9. 1947

 

            Pamětní list.

    

     Tento pamětní list vkládáme do základů pomníku presidenta Osvoboditele T. G. Masaryka, který bude odhalen dne 7. září 1947 ve Sl. Rudolticích. Pomník byl pořízen z výtěžku zábav aj. podniků pořádaných všemi politickými stranami a místními spolky a korporacemi. Byl postaven za předsedy místn. správní komise p. Metoděje Trubaře, rolníka ve Sl. Rudolticích – Vsi č. 24. Předsedou okresního nár. výb. v Krnově byl p. Plomb, předsedou zem. nár. výboru – expositury v Ostravě byl p. ing. Chamrád.

       V den 7. září 1947 po odhalení pomníku T. G. M. bude provedena oslava převzetí kmotrovství nad naší obcí závodní radou ministerstva zahraničí.

 

                                                               Met. Šrubař

                                                               Předseda MSK

  

Abychom si učinili představu o rozsahu celé slavnosti konané dne 7. září 1947, uvádím níže několik údajů. Nejsou snad úplně přesné, ale k posouzení postačí:

     Na vstupném vybráno                  28 745,- Kčs

     Za lihoviny hrubý příjem             26 345,- Kčs

     Za guláš hrubý příjem                  15 450,- Kčs

     Za bufet hrubý příjem                  10 500,- Kčs

     Za sodovky hrubý příjem              1 760,- Kčs

     Za koláče hrubý příjem                 4 108,- Kčs

     Peněžní dary                                  4 543,- Kčs

     Atd.

Vydání byla ovšem také úměrná příjmům. Tak za lihoviny bylo zaplaceno 14 400 Kčs, za maso přes 6 000 Kčs, za hudbu a její dovoz (z Trojanovic) 17 100 Kčs, firmě „Meton“ za rozhlasovou službu a objednané gramofonové desky záloha 10 000 Kčs atd.

 

Celkový příjem činil           98 130,30 Kčs

Celkové vydání                   75 259,40 Kčs

Zbylo tedy čistých              22 870,90 Kčs

 

Velký příjem, velká vydání. Zbytek nestačil ani na zaplacení akademického sochaře mistra Ivanského, který vzal sám 24 500 Kčs. Odlití busty bude placeno zvlášť.

 

 

VÁNOČNÍ NADÍLKA 1947

 

     Kmotr naší obce, zaměstnanecká rada ministerstva zahraničí, uspořádal dne 21. prosince 1947 vánoční nadílku. K tomu účelu poslal nám 12 beden a krabic s dárky. Třídění a rozdílení se osobně zúčastnil sociální referent zaměst. rady  p. Josef Podlaha. Dárky tvořily krásné knihy, hračky, keksy, vánoční kolekce, součástky prádla, obuv. Oděvní součástky a obuv byla většinou rozdělena mezi školní mládež. Každé dítě od kojence až do 15 let obdrželo nějaký dárek, většinou hračky, nebo knížky. Každá rodina dostala kolekci na vánoční stromek a hrst keksů. Zbývající knihy byly ponechány pro školní a obecní knihovnu, několik hraček pro mateřskou školu. Nadílka byla provedena v neděli odpoledne v sále hostince „U Svítků“. Před nadílkou uspořádali žáci krátkou besídku s písněmi, tanci a básněmi. Pan Podlaha se zdržel od pátečního večera do pondělního rána. Velmi se mu u nás líbilo. Řekl, že o svých zážitcích bude referovat na schůzi závodní rady.

 

 

SEZNAM DOMŮ

 

     Dále uvádím popisná čísla domů a jejich národní správce ke dni 31. 12. 1947. Kde není národní správce, je uveden nájemce, případně bývalí národní správcové.

 

Rudoltice – Ves

Č. p. 1 Josef Hrazdil , rolník

Č. p. 2 Fara: Dr. Jan Blaschke, řím. kat. farář, národnosti německé

Č. p. 3 Maxmilian Šulc, fin. stráž. v. v.

            Karel Čada, dělník v hosp. družstvě

Č. p. 4 Vyhořeno

Č. p. 5 Josef Zumer, rolník (před ním tam hospodařil Jaroslav Kostelník).

Č. p. 6 Josef Gabryš, rolník (dříve Frant. Černoch)

Č. p. 7 Vyhořeno

Č. p. 8 Vyhořeno

Č. p. 9 Jan Stavárek, rolník

Č. p. 10 Josef Zemba, rolník (dříve Ant. Horečka, po něm Frant. Musialek)

Č. p. 11 Jan Šrubař, rolník

Č. p. 12 Josef Káňa, rolník (dříve Černoch Jiří a Jan, Bedřich Jurek)

Č. p. 13 Ve špatném stavu, neobydlena.

Č. p. 14 Schází.

Č. p. 15 Obecní chudobinec.

Č. p. 16 Doškovice, vyhořela na podzim 1947.

Č. p. 17 Vyhořeno.

Č. p. 18 Schází.

Č. p. 19 Bohumír Rek, rolník.

Č. p. 20 Vladislav Bačovský, rolník (dříve Jos. Káňa –viz č. p. 12)

Č. p. 21 Ladislav Zátopek, rolník

Č. p. 22 Karel Čada, rolník.

Č. p. 23 Zdeněk Špaček, rolník.

Č. p. 24 Metoděj Šrubař, rolník.

Č. p. 25 Doškovice, majetek Julie Šaňákové, neobydlena.

Č. p. 26 Ve špatném stavu, neobydleno.

Č. p. 27 Doškovice, neobydlena.

Č. p. 28 Viktor Dutka, rolník (dříve Jan Bača, pak Ondřej Blažek).

Č. p. 29 František Rajnoch, rolník

Č. p. 30 Doškovice, neobydleno.

Č. p. 31 Jan Bačovský , rolník.

Č. p. 32 Vyhořeno.

Č. p. 33 Doškovice, neobydleno.

Č. p. 34 Čeněk Chýlek, rolník (dříve Jan Čada).

Č. p. 35 Martin Dobiáš , rolník.

Č. p. 36 Frant. Procházka, praporčík SNB (dříve Čeněk Chýlek).

Č. p. 37 Vlad. Kočina, kovář (dříve Jan Kapláč).

Č. p. 38 Žofie Brožová, sběr mléka, Drahoslava Včelišová, učitelka.

Č. p. 39 Schází.

Č. p. 40 Neobydleno.

Č. p. 41 Rozestavěno, neobydleno.

Č. p. 42 Alois Hadač, dělník v hosp. družstvě.

Č. p. 43 Albert Šmehlík, rolník.

Č. p. 44 Miloslav Bačovský, rolník.

Č. p. 45 Stanislav Michna, rolník.

Č. p. 46 Kolbová Adolfina a Jos. Kulaga.

Č. p. 47 Neobydleno.

Č. p. 48 Frant. Hrachový, rolník.

Č. p. 49 Josef Veselka, rolník.

Č. p. 50 Vyhořeno.

Č. p. 51 Cyril Valchář, rolník.

Č. p. 52 Stanice SNB (majetek obce).

Č. p. 53 Doškovice, zřícenina.

Č. p. 54 Jana Šablatúrová, soukromnice.

Č. p. 55 Bohuslav Pargač, správce polesí (dříve Václav Halaša, strážm. SNB, po něm Frant.         Zajíc, závodčí SNB)

Č. p. 56 Frant. Fiala, rolník.

Č. p. 57 Arnošt Genzer, hostinský.

Č. p. 58 Vyhořeno.

Č. p. 59 Vyhořeno.

Č. p. 60 Vyhořeno.

Č. p. 61 Vyhořeno.

Č. p. 62 Jaroslav Čada, hostinský.

Č. p. 63 Výminek k č. 51, neobydlen.

Č. p. 64 Škola, Alois Rynda, řídící učitel.

Č. p. 65 Vyhořeno.

Č. p. 66 Vyhořeno.

Č. p. 67 Jan Navara, pekař.

Č. p. 68 Olga Krušinová, vdova. V místnostech od silnice jsou úřadovny MNV.

Č. p. 69 Frant. Zajíc, strážm. SNB (viz též č. 55).

Č. p. 70 Neobydleno.

Č. p. 71 Výminek č. 9 (neobydleno).

Č. p. 72 Výminek č. 12 (Frant. Holub, krejčí).

Č. p. 73 Výminek č. 17 (neobydleno).

Č. p. 74 Výminek č. 19 (neobydleno).

Č. p. 75 Výminek č. 22 (neobydleno).

Č. p. 76 Výminek č. 24 (neobydleno).

Č. p. 77 Výminek č. 29 (neobydleno).

Č. p. 78 Výminek č. 31 (neobydleno).

Č. p. 79 Výminek č. 35 (neobydleno).

Č. p. 80 Výminek č. 40 (doškovice, zřícenina).

Č. p. 81 Výminek č. 6

Č. p. 82 Apetický Karel, (dříve Josef Tichavský, pak Vojtěch Bača, po něm Jana Šablatúrová – „Johanka“ zvaná).

Č. p. 83 Výminek č. 5.

Č. p. 84 Výminek č. 28.

Č. p. 85 Oddělení finanční stráže. Josef Rech, vrchní resp. fin. stráže, Jindřich Tomáštík, vrch. resp. f. str.           

Č. p. 86 Výminek č. 45.

Č. p. 87 Frant. Jiříček, vrchní resp. fin. stráže, Frant. Vrtílek, vrchní resp. fin. stráže.

Č. p. 88 Výminek č. 20.

Č. p. 89 Výminek č. 48.

Č. p. 90 Frant. Hodinář, vrch. resp. fin. stráže.

Č. p. 91 Arnošt Glose, vrch. strážm. SNB.

Č. p. 92 Martin Popelka, praporčík SNB.

Č. p. 93 Reservováno pro hajného (dříve Bohuslav Pargač – viz č. 55). Štěpán Václavík, hajný.

 

 

Rudoltice – Městýs:

Č. p. 1 Zámek (neobydlen).

Č. p. 2 Vyhořeno.

Č. p. 3 Vyhořeno a zbořeno.

Č. p. 4 Vyhořeno a zbořeno.

Č. p. 5 Vyhořeno a zbořeno.

Č. p. 6 Vyhořeno a zbořeno.

Č. p. 7 Neobydleno.

Č. p. 8 Frant. Adamčík, poštovní posel.

Č. p. 9 Václav Tručka, resp. fin. stráže.

            Josef Marek, vedoucí prodejny Baťa.

Č. p. 10 Vladimír Svítek, hostinský (dříve Alois Hadač, viz Ves č. 42).

Č. p. 11 Neobydleno.

Č. p. 12 Vyhořeno.

Č. p. 13 Vyhořeno.

Č. p. 14 Neobydleno.

Č. p. 15 Neobydleno.

Č. p. 16 Neobydleno.

Č. p. 17 Neobydleno.

Č. p. 18 Antonín Šiška, úředník hosp. družstva.

Č. p. 19 Neobydleno.

Č. p. 20 Vyhořeno.

Č. p. 21 Vyhořeno.

Č. p. 22 Vyhořeno.

Č. p. 23 Vyhořeno.

Č. p. 24 Rajmund Marcel, poštovní posel.

Č. p. 25 Zbořeno.

Č. p. 26 Obecní dům (neobydlen).

Č. p. 27 Frant. Krčma, rolník.

Č. p. 28 Frant. Švehla, trafikant.

Č. p. 29 Neobydleno.

Č. p. 30 Frant. Dobiáš, rolník.

Č. p. 31 Nádraží: Ferd. Glanovský.

Č. p. 32 Vyhořeno, zbořeno.

Č. p. 33 Neobydleno.

Č. p. 34 Josef Šrubař, pekař. Frant. Neuwerth, správce hospod. dužstva.

Č. p. 35 Jan Dolínek, elektrotechnik.

Č. p. 36 Jan Světlík, vrchní resp. fin. stráže.

Č. p. 37 Josef Vegricht, rolník.

Č. p. 38 Poštovní úřad: Emil Brudovský, pošt. pomocník (dříve Jan Miketa).

Č. p. 39 Zdeněk Čada, obchod smíš. zbožím.

Č. p. 40 Neobydleno (dříve Alois Brož).

Č. p. 41

Č. p. 42 Neobydleno.

Č. p. 43 Jan Holub, krejčí.

Č. p. 44 Frant. Makový, stolař (dříve Boh. Kutač, stolař).

Č. p. 45 Neobydleno.

Č. p. 46 Alois Magnusek, holič.

Č. p. 47 Josef Moravec, rolník (dříve Josef Opěla, tajemník MNV, pak Antonín Šiška – viz č. 18).

Č. p. 48 Vyhořeno, zbořeno.

Č. p. 49 Josef Ponos, resp. fin. stráže.

Č. p. 50 Vyhořeno, zbořeno.

Č. p. 51 Frant. Strnicka, resp. fin. stráže.

Č. p. 52 Frant. Horečka, rolník.

Č. p. 53

Č. p. 54 Fustav Wasserrab, stolař (rakušan).

Č. p. 55 Vyhořeno (mlýn).

Č. p. 56 Frant. Dvořák, výminkář (dříve Alois Šrubař, tesař).

Č. p. 57 Neobydleno (hájenka za zámkem).

Č. p. 58 Vyhořeno, zbořeno.

Č. p. 59 Boh. Pensimus, dělník v hosp.družstvu.

Č. p. 60 Josef Hamáček, zámečník (dříve Alois Svoboda, zámečník).

Č. p. 61 Petr Špičák, resp. fin. stráže, Stanisl. Vendolský, rolník.

Č. p. 62

Č. p. 63

Č. p. 64 Neobydleno (Josef Garba, výminkář).

 

 

Rudoltice – Amalín:

Č. p. 1 Vyhořeno (hostinec).

Č. p. 2 Neobydleno (dříve Ludvík Blažek).

Č. p. 3 Frant. Blažek, rolník.

Č. p. 4 Rudolf Hamáček, výminkář (dříve Jaroslav Blažek).

Č. p. 5 Ondřej Blažek, kočí lesní spr.(dříve Josef Jurošek).

Č. p. 6 Antonín Gerlich, rolník.

Č. p. 7 Jan Blažek, pensista.

Č. p. 8 Josef Tichavský, rolník (dříve Josef Blažek).

Č. p. 9 Antonín Kocián, rolník.

Č. p. 10 Vyhořeno.

Č. p. 11 Stanislav Pokorný, rolník.

Č. p. 12 Karel Mácha, rolník.

Č. p. 13 Martin Pargač, rolník.

Č. p. 14 Doškovice, neobydleno.

Č. p. 15 Jana Dobiášová.

Č. p. 16 Jan Maralík, rolník.

Č. p. 17 Josef Švrčula, pensista.

Č. p. 18 Petr Janko, rolník (Frant. Hrnčíř, rol., pak Václav Skalský).

Č. p. 19 Ludvík Blažek, rolník (dříve Jan Strnadel,pak Václav Moravec).

Č. p. 20 Bedřich Kocián, rolník.

Č. p. 21 Neobydleno.

Č. p. 22 Výminek č. 13.

Č. p. 23 Výminek č. 15.

Č. p. 24 Ant. Mikeska, (dříve Dalibor Russwurm, tajemník MNV).

Č. p. 25 Výminek č. 3.

 

 

 

ŠKOLSTVÍ – OBECNÉ

 

     Budova obecné školy byla válkou těžce poškozena. Téměř všechna okna byla vybitá. Jihozápadní roh budovy byl ve výši I. poschodí zasažen granáty. Následkem toho se část zdiva zřítila. Střepiny granátů jsou dosud v podlaze třídy a v lavicích (třísedadlových) patrny. Zednické práce byly zahájeny o prázdninách 1945. Pilíře mezi okny byly znovu postaveny, polovina stropu ve třídě a rovněž půda a střecha nad ní opraveny. Celá budova byla zvenčí obílena, třídy, chodby a kancelář vymalovány. Práce trvaly až do poloviny října. Úplné zasklení školy bylo dokončeno v dubnu 1946 a vyžádalo si nákladu přes 15 000 Kčs. Bylo potřebí asi 300 nových okenních tabulí.

 

     Vyučování bylo zahájeno 21. 9. 1945 v jedné učebně, neboť nebylo více lavic. Chybělo též skla. Ani tato učebna nebyla zvenčí úplně zasklena, takže při větru poletovaly papíry a pijáky občas po třídě. Teprve „vytloukáním“ tabulí z jiných oken a použitím skla z obrazů v soukromých domech byla koncem října zasklena třída aspoň zvenčí. Příchodem mrazů nestala nutnost postarati se o vnitřní zasklení třídy. Dalším sklem, sehnaným po soukromých domech byla zasklena dvojitě pouze dvě okna ve třídě (východní). Druhá dvě byla zasklena až v březnu 1946. Zbývající tabulky v bytě správce školy byly nahrazeny lepenkou a plechem. Vábný pohled to sice nebyl, ale aspoň do místností nepršelo a nepadal sníh. Okna od ostatních učeben a chodeb byla zašalována prkny.

 

     Začátkem školního roku 1945 – 46 bylo zapsáno 53 žáků (českých).  Tento počet stoupal a dosáhl nejvyššího čísla v červnu 1946, 85 žáků. Do zdejší školy chodili též žáci z Hrozové, Vína a Pelhřimov. Hrozová a Pelhřimovy se postupně odškolili, takže koncem roku 1947 chodí sem jen žáci z Vína. Celkový počet žactva k 31. 12. 1947 činil 65 žáků.

 

     Učitelský sbor: Od 1. 9. 1945 působil na škole jako řídící učitel Alois Rynda. Druhou třídu učil Antonín Konvička, který však odešel 1. října 1945 na vojnu a řídící učitel učil obě třídy sám až do 14. listopadu 1945. Tímto dnem nastoupil na škole Alfred Volf a působil tu až do 30. září 1947, kdy odešel na vojnu. Zase učil obě třídy řídící učitel sám. Dnem 1. listopadu 1947 nastoupila Drahoslava Včelišová. Učitelkou domácích nauk byla od 1. 9. 1945 Anežka Ryndová. Řím. – katol. náboženství vyučoval zdejší německý farář Dr. Jan Blaschke. Českobratrsko – evangel. náboženství  vyučoval Jar. H. Kryštůfek z Krnova, českoslov. nábož. Zdeněk Otisk z Krnova.

 

 

 

 

 

MATEŘSKÁ ŠKOLA

 

     Místní národní výbor Rudoltic Vsi a Rudoltic Městýse schválily na podzim 1945 návrh řídícího učitele na zřízení mateřské školy. Žádost s doklady byla dne 31. 12. 1945 postoupena okresnímu šk. výboru  v Krnově. Vzhledem k nedostatku skla a vnitřního zařízení byla vzata zpět a bude podána později po odstranění závad.

 

 

MÍSTNÍ ŠKOLNÍ RADA

 

     Dne 7. 3. 1946 byla ustavena první místní školní rada takto:

Předseda: Met. Šrubař, rolník Ves č. 24

Místopředseda: Alois Hadač, hostinský Měst. 10

Členové: Alois Rynda, řídící uč. 64

               Alfred Volf, učitel 38

               Jan Stavárek, rolník Ves č. 9

               Jan Maralík, rolník Amalín 16

Náhrad: Martin Dobiáš, rolník Ves 35

              Frant. Hrnčíř, rolník Amalín 18

              Ludm. Šrubařová, Měst. 34.

 

 

PRVNÍ ČESKÝ NOVOROZENEC

 

     První český občan narozený v obci byl Jan Stavárek, nar. 12. 9. 1945, syn Jana Stavárka ze Vsi č. 9 a jeho manželky Marie, roz. Mikeskové. Křtěn byl v místním kostele do 30. 9. 1945 za kmotrovství předsedy MNV Aloise Ryndy a několika členů MNV.

 

 

OSLAVA 28. 10. 1945

 

     Státní svátek svobody byl oslaven na společné oslavě Vsi a Městýse dne 27. 10. 45 večer v sále u Hadačů v Městýsu č. 10. Po zahájení předsedou MNV Václavem Tručkou promluvil o významu dne tajemník MNV v Městýsu Josef Opěla a řídící uč. Alois Rynda. Zdařilá slavnost byla zakončena hymnou. Po slavnosti byla provedena sbírka ve prospěch OPM, která vynesla 3 100 Kčs. Dne 28. 10. 45 sehráli místní ochotníci v host. U Brožů č. 40 jednoaktovku Stanislava Javora „A vzešlo světlo“. Zdařilá hra byla zakončena živým obrazem.

 

 

 

MSK, MNV

 

     První správní komise byla ustavena dne 11. července 1945. Jsou v ní zastoupeni financi, členové SNB a jeden voják, jako náhradník jeden civilista. Více civilních osob – Čechů – tu tehdy asi nebylo.

Byla sestavena takto:

Předseda: Josef Rech, resp. fin. str.

Místopř.: Arnošt Glose, vrchní strážm.

Členové: Frant Jiříček, resp. fin. str.

               Václav Tručka, doz. fin. str.

               Josef Morávek, des v zál. za část vojska od ppl. 34.

Náhradník: Jan Miketa, poštovní úředník.

Působnost správní komise se vztahovala na obec Rudoltice Ves, Rudoltice Městýs, Amalín, Nový Les, Víno, Bučavka, Horní Povelice, Koberno, Hrozová, Rusín, Pelhřimovy, Piskořov. (Podle kopie „Zápisu o ustavující schůzi“; vypůjčeno ze stanice SNB).

 

První MSK z novousedlíků – civilistů byla zvolena těmito na schůzi v hostinci č. 40 na náměstí dne 22. července 1945 v této sestavě:

Předseda:Alois Brož, nár. spr. Hhost. č. 40

Místopřed: Metoděj Šrubař, rolník (nyní Ves 24)

Členové: Zdeněk Čada (nyní Městýs 39)

               Alois Hadač, host. č. 10

               Frant. Adamčík, Městýs č. 8

               Frant. Dobiáš, rolník Městýs č. 30

 

 

Jelikož tehdy kolonisté nevěděli, že obsazují vlastně dvě obce – Rudoltice Městýs a Rudoltice Ves – zvolili MSK jen jednu. Teprve když se ONV v Krnově dotazoval po sestavě druhého MNV, byl pro obec Rud. Ves zvolen nový MNV. Jestli to byl MNV nebo MSK, dá se dnes asi těžko zjistit. To konečně není to hlavní. Byl tedy pro Rud. Ves zvolen dne 9. srpna 1945 tento MNV:

Předseda: Jan Řezníček, rolník, Ves č. 90

Místopřed: Josef Kuřec, rolník Ves č. 9

Členové: Martin Pargač, rolník Amalín č. 13

               Frant. Černoch, rolník Ves č. 6

               Ant. Horečka,rolník Ves č. 10

               Frant Šrubař, stud. Ves č. 11

               Alb. Šmahlík, rolník Ves č. 43

               Karel Tobiáš,

               Čeněk Chýlek, rolník Ves č. 36

               Jan Stavárek, rolník Ves

               Arn. Gloser, vrchní strážm. Ves č. 91

               Frant. Blažek, rolník Amalín č. 3

 

 

Dne 27. září 1945 byl tento MNV ve Vsi reorganizován takto:

Předseda: Alois Rynda, řídící učit.

Nám: Čeněk Chýlek, rolník Ves č. 36

Členové: Martin Pargač, rolník Amalín č. 13

               Jaroslav Čada, host. Ves č. 62

               Karel Čada, rolník Ves č. 22

               Frant. Šrubař, stud. Ves č. 11

               Arn. Gloser, vrchní strážm. Ves č. 91

               Josef Blažek, rolník Amalín č. 8

               Frant. Blažek, rolník Amalín č. 3

               Alb. Šmahlík, rolník Ves č. 43

               Jan Stavárek, rolník Ves č. 9

               Arn. Genzer, host. Ves č. 57.

 

Asi v polovině května 1946 vzdal se řídící učitel funkce předsedy MNV, proto byl celý MNV reorganizován opět a sestaven takto (dne 14. května 1946):

Předseda: Karel Čada, rolník Ves č. 22

Nám.: Čeněk Chýlek, rolník Ves č. 34

Členové: Boh. Rek, rolník Ves č. 19

             Karel Mácha, rolník Amalín č. 12

             Fr. Šrubař, stud. Ves č. 11

             Josef Hrazdil, rolník Ves č. 1

             Arn. Gloser, vrchní strážm. Ves 91

             Josef Rech, vrchní resp. fin. str. Ves č. 85

             Met. Šrubař, rolník Ves č. 24

             Alb. Šmahlík, rolník Ves č. 43

             Fr. Blažek, rolník Amalín č. 3

             Josef Káňa, rolník Ves 20.

 

 

Tento MNV nevešel vlastně prakticky v život, neboť brzy nato přišla zpráva od ONV z Krnova, že má býti utvořena jedna společná správní komise pro Rud. Ves i Městýs, která bude úřadovati po tu dobu, než bude sloučení obcí provedeno úředně a vyhlášeno v úředním listě. Dnem zvolení společné MSK (viz dále!) přechází správa obou obcí do jedněch rukou. Je tedy posledně jmenovaný MNV skutečně posledním MNV samostatné obce Rudoltice Ves.

 

 

A nyní se vraťme k Rudolticím Městýsu. Na schůzi okresní správní komise v Krnově konané dne 5. října 1945 bylo mimo jiné usneseno toto: Pro Rudoltice Městýs schváleno jmenování Jos. Opěly (tajemníka MNV v Městýsu) za předsedu, Arnošta Glosera  a Fr. Adamčíka za členy místní správní komise (podle týdeníku „Západoslezská jednota“ č. 3 ze dne 13. 10. 1945). Dosavadní předseda Městýse Al. Brož však toto jmenování nevzal vůbec na vědomí, svolal schůzi občanů Městýse do sálu „svého“ hostince a tam byl dne 25. října 1945 zvolen nový MNV takto:

Předseda: Václav Tručka, resp. fin. str. č. 9

Náměst: Frant. Neuverth, správce hosp. dr.

Členové: Frant. Horečka, strážm. 52 (správce velkostatku)

               Boh. Pensimus, rolník 59

               Boh. Kutač, stolař 44

               Fr. Adamčík, listonoš 8

              Al. Hadač, hostinský 10

              Al. Svoboda, zámečník 60

              Emil Brudovský, pošt. Úředník

              Ludm. Maková, v dom. č. 36

              Ludm. Šrubařová, v dom. č. 34

             Arn. Gloser, vrchní str. Ves 91.

 

 

Dne 8. února 1946 byl tento MNV reorganizován tak, že předsedou byl zvolen bývalý náměstek Fr. Neuwerth, a náměstkem bývalý předseda Václav Tručka.

 

Poslední MSK v Rud. Městýsu ujala se vlády dne 21. května 1946 v této sestavě:

Předseda: Frant. Horečka, rolník 52

Místopřed: Boh. Pensimus, rolník 59

Členové: Frant. Adamčík, listonoš 8

               Boh. Kutač, stolař 44

               Jos. Smolka, úředník hosp. druž.

               Al. Hadač, host. 10.

 

 

Dne 27. května 1946 byla zvolena společná prozatímní MSK takto:

Předseda: Karel Čada, rolník Ves 22

Náměstek: Čeněk Chýlek, rolník Ves 34

Členové: Frant. Horečka, rolník Měst. 52

               Boh. Pensimus, rolník Městýs 59

               Al. Hadač, host. Měst. 10

               Karel Mácha, rolník Amalín 12

               Alb. Šmahlík, rolník Ves 43

               Met. Šrubař, rolník Ves 24.

 

 

„Vláda“ této komise byla nejdelší, téměř 10 měsíců. Koncem března 1947 požádal předseda a náměstek o zproštění funkce a tak bylo přikročeno k volbě nové prozatímní místní správní komise. Byla sestavena 22. března 1947 takto:

předseda: Met. Šrubař, rolník Ves 24

náměst.: Václ. Tručka, resp. fin. str. Měst. 9

členové: Zdeněk Čada, obch. Měst. 39

              Alb. Šmahlík, rolník Ves 43

              Frant. Blažek, rolník Amalín 3

              Jan Šrubař, rolník Ves 11.

Tato správní komise úřadovala až do úředního sloučení obcí.

 

Po úředním sloučení obce Rudoltice Ves a Rudoltice Městýs dostala obec nový název Slezské Rudoltice. Pro tuto sloučenou obec byl konečně zvolen stálý společný MNV, který má 15 členů. Jsou v něm zastoupeny všechny politické strany v poměru k výsledkům voleb v roce 1946: tj. 9 členů KSČ, 3 nár. soc., 2 soc. dem., 1 lidovec.

 

Předseda: Metoděj Šrubař, KSČ

Náměst.: Boh. Pargač, nár. soc.

Členové: Ludm. Maková, v dom. M. 44 – KSČ

               Zdeněk Čada, obchod. M. 39 – KSČ

               Zdeněk Špaček, rolník V. 23 – KSČ

               Čeněk Chýlek, rolník V. 34 – KSČ

               Alb. Šmahlík, rolník, V. 43 – KSČ

               Fr. Dobiáš, šofér M. 30 – KSČ

               Jos. Veselka, rolník V. 49 – KSČ

               Bedř. Kocián, rolník A. 20 – KSČ

               Ferd. Glanovský, ČSD M. 31 – lid.

               Frant. Blažek, rolník A. 3 – soc. dem.

               Martin Pargač, rolník A. 13 – soc. dem.

               Frant. Hodinář, resp. fin. str. V. 90 – nár. soc.

               Josef Zemba, rolník V. 10 – nár. soc.

Tento stav trvá ke dni 31. 12. 1947.

 

 

STANICE SNB

 

    Stanice SNB (Stráž národní bezpečnosti) byla znovuzřízena v Rudolticích Vsi dne 4. července 1945 v domě č. 52, který i za první republiky sloužil za kasárna býv. četnictva. Tato stanice SNB byla první v celém výběžku osoblažském. Měla tyto příslušníky:

Velitel: vrchní strážm. Arnošt Gloser

             štábní strážm. Martin Popelka,

             strážm. Václav Halaša.

Zároveň s nimi došlo pět mladíků jako výpomocných orgánů SNB, k nimž později přibyli ještě dva.

Počátkem srpna 1945 (asi 2. 8. 45) nastoupil službu strážm. Frant. Horečka a štáb. strážm. Frant. Procházka.

Dnem 1. dubna 1946 nastoupil službu závodčí Frant. Zajíc.

Koncem roku 1947 byl stav tento:

Velitel: vrchní strážm. Arnošt Gloser,

            praporčík Frant. Procházka,

            praporčík Martin Popelka,

            strážm. Petrák

            strážm. Frant. Zajíc.

 

 

HRANIČÁŘSKÁ POUŤ 16. 9. 1945

 

     V neděli 16. 9. 1945 uspořádaly oba místní národní výbory „Hraničářskou pouť“ v Rudolticích. Byla to první slavnost tohoto druhu v osvobozeném Osoblažsku. Z náměstí vyšel průvod občanů civilních i krojovaných, několik opentlených koní, hudba. Vpředu nesena vlajka československá a sovětská. Průvod šel vesnicí ke kostelu. Na okraji obce u č. 69 byli přivítáni hosté, kolonisté z jiných obcí, hlavně z Liptaně. Hosté byli zařazeni do průvodu a vedeni na náměstí, kde na ozdobené tribuně zahájil slavnost předs. MNV v Rud. Městýsu Alois Brož. Nato následovaly proslovy Aloisy Ryndy, řídícího učitele, Josefa Opěly, tajemníka MNV, Josefa Recha za finanční stráž, ppor. v zál. Zemánka za část vojska, která byla posádkou. Pak promluvili hosté z Liptaně a zástupce ONV z Krnova.

     Před zahájením byl položen věnec na hroby hrdinů Rudé armády, kteří byli pochováni kolem nynějšího pomníku presidenta Osvoboditele. Za zvuků státní hymny byla vztyčena čsl. vlajka. Čestná salva vojínů čs. armády zakončila tento zdařilý pietní akt.

     Po slavnosti byla uspořádána lidová veselice v hostinci u Brožů (č. 40) a Hadačů (č. 10). Domácký ráz večerní zábavy byl přijat všemi přítomnými s povděkem. V bufetu byly prodávány veliké koláče (bez lístků) po 60 k. O čistý zisk ze slavnosti se rovným dílem rozdělily oba místní národní výbory.

 

 

FINANČNÍ REFORMA

 

     Dosavadní peníze platily do 31. 10. 1945. Dnem 1. 11. přestaly být platidlem Všechny peníze musily býti složeny od 1. do 4. listopadu. Za staré peníze byly vydávány nové a to pouze 500,- Kčs na osobu. Každý přednosta dom. se musil vykázati „Výplatním listem“ se jmény všech členů domácnosti, na němž poštovní úřad poznačil výši výplaty v nových platidlech.

    Od 5. do 15. 11. byla stará platidla ještě přijímána u poštovních úřadů a peněžních ústavů jako „vázané vklady“, avšak nová platidla nebyla již za ně vydávána. Po 15. listopadu se stará platidla již nikde nepřijímala, přestala býti vůbec platidlem. V době od 15. – 30. 11. musely být na zvláštních tiskopisech přihlášeny všechny vkladní knížky, cenné papíry a pojistky. Pro nedostatek tiskopisů byla lhůta prodloužena do 15. 12. 1945.

 

 

ZIMA

 

     Zima 1945 – 46 byla velmi mírná. V druhé půli prosince zmizel všechen sníh. Vánoce byly „na blátě“, chvílemi poprchávalo. Teplo, časem mlhy. Tak 28. 12. silně pršelo, kraj byl bez sněhu. 29. 12. ranní teplota +6°C (v 8 hod), bez sněhu. 1. ledna 1946 napadl sníh opět. Teplota v 8 hod. -3°C.

     Zato zima 1946 – 47 si vše vynahradila. Mrazy dosáhly -26°C. Sněhu byly takové spousty, že několik dní vlak nejezdil. Byli jsme úplně odříznuti od světa. Byla zavedena pracovní povinnost k odstraňování sněhu ze silnic a trati. Sníh byl sypký a než byla závěj proházena, byla na počátku znovu navátá. Dne 12. března 1947 bylo ještě všude bílo. Toho dne byla silná vánice. Dne 15. března 1947 byla tak silná vánice, že v závějích na silnicích zůstala „trčet“ auta.

 

 

LÉTO

 

    Léto 1947 bylo katastrofální. Poslední deště spadly někdy v květnu a pak pršelo zase až v září. Obloha byla jasná, mraků nikde, a když se přece někdy zamračilo nebo hnala se bouře, pak spadlo několik kapek a to bylo vše. Obilí bylo velmi nízké, rezavé, trávníky a louky vyprahlé, bez zeleně. Sena bylo žalostně málo a tak mnozí hospodáři stojí dnes koncem roku 1947 před hádankou, čím se bude krmit na jaře 1948. Podle toho ovšem vypadaly i žně. Nejlépe se ještě vydařily brambory, ale proti sklizni z roku 1946 to bylo přece jen málo.

 

 

EXHUMACE KRASNOARMĚJCŮ

 

  Byla provedena 4. února 1946. V Rudolticích Vsi byli padlí krasnoarmějci pochováni na třech místech: v zahradě č. 31, v zahrádce před domem č. 10 a v humně téhož čísla. V zahradě č. 31 byl pochován v dřevěné rakvi star. serž. Kirsanov – J. A. nar. 1923, padl 26. 3. 1945. V zahrádce před domem č. 10 bylo vykopáno ze společného hrobu 8 rudoarmějců pochovaných v oděvu bez rakví, ačkoliv na destičce na hrobě přibité byl uveden počet 10 osob. Jejich jména nebyla na destičce napsána. Zůstala nám neznámá. Těla jejich byla ve značném stupni rozkladu, maso tvořilo bílou mazlavou hmotu. V hrobě leželi asi od 26. 3. 1945, kteréžto datum bylo uvedeno na ostatních dvou dřevěných tabulkách na hrobech v č. 31 a v humně č. 10.

     V humně č. 10 byl ve velké dřevěné bedně uložen staršina Gajdaj Ivan Grigorjevič, nar. 1912, padl 26. 3. 1945. Bedna byla vyzvednuta z hrobu a otevřena. V rakvi byl uložen krasnoarmějec ve stejnokroji i voj. Plášti. Distinkce na náramenících byly zřetelně patrny. Na lebce byla bujná kštice vlasů. Maso rovněž tvořilo bílou mazlavou hmotu. Padlý hrdina byl přeložen do nové rakve ještě s dvěma kamarády z hrobu v malé zahrádce před domem. Celkem bylo padlými naplněno pět rakví: jedna po jednom, jedna po třech a tři po dvou krasnoarmějcích. Destičky z obou jednotlivých hrobů byly přibity na nové rakve. Rakve byly ověnčeny chvojím a zavezeny na náměstí do Rud. Městýse.

     V Rud. Městýsu byli krasnoarmějci pochování na náměstí kolem nynějšího pomníku T. G. M., jeden jednoduchý hrob byl u lávky mezi silnicí a potokem naproti č. 44. V něm byl uložen rozvědčík Akičev Alexander, nar. 1904. Celkem bylo v Městýsu otevřeno 8 hrobů: šest po jednom muži a jeden společný (dvojitý) s 22 muži. Celkem 30 krasnoarmějců. Uloženi byli do 13 rakví.

     Den 5. února 1946 byli exhumovaní krasnoarmějci převezeni na dvou platonech do Bruntálu, kde byli předáni zástupcům Rudé armády.

     Dne 16. srpna 1947 byly pod zříceným zdivem domu č. 60 ve Vsi nalezeny kosti dvou lidí. Podle zbytků oděvu dalo se souditi na příslušníky Rudé armády. Kosti byly pochovány na místním hřbitově (v hrobě po exhumovaném americkém letci).

 

 

EXHUMACE AMERICKÉHO LETCE

 

     Dne 27. 8. 1946 byla provedena exhumace amerického letce, který byl sestřelen 7. 7. 1944 a zřítil se někde u Nového Lesa. Byl pochován na místním hřbitově. Po církevních obřadech byly ostatky letce převzaty americkými vojáky, vložena do staniolového obalu a nové rakve. Tato zahalena americkou vlajkou byla naložena na auto. Uniformované i civilní obyvatelstvo naší obce rozloučilo se s pohnutím, i když beze slov, s americkým hrdinou. Zbyla jen dřevěná destička s nápisem: Ltn. John E. Floyd, 25 let, padl 1944

 

 

 

NÁLEZ KOSTRY

 

     Před slavností odhalení pomníku T. G. M. na náměstí byla prováděna úprava okolí pomníku. Mezi pomníkem a silničním mostem byla hromada větších i menších kamenů. Při odklízení kamení byla pod ním nalezena dne 1. září 1947 lidská kostra. Vedle ležela vrhací mina (malá), která byla původně asi v kapse této osoby. Příslušnost asi totožnost kostry nebyla zjištěna.

 

 

 

VOLBY 1946

 

     Dne 26. května 1946 konaly se volby do ústavodárného Národního shromáždění. V Rudolticích Městýsu měly tento výsledek:

1. Komunistická str. čsl.        40 hlasů

2. Lidovci                                0 hlasů

3. Soc. dem.                             6 hlasů

4. Národ. social.                      9 hlasů

 

V Rudolticích Vsi skončily takto:

1. KSČ                    63 hlasů

2. Lidová                 15 hlasů

3. Soc. dem.             14 hlasů

4. Nár, soc.               24 hlasů.

 

Pro zajímavost uvádím i výsledky voleb v okolních obcích, pokud volily v Rudolticích Vsi nebo Městýsu:

Dolní Povelice: KSČ 14, lidová 1, nár. soc. 1.

Hrozová: KSČ 16, lidová 5.

Víno: KSČ 14.

Horní Povelice: KSČ 21, lidová 1, soc. dem. 20.

Koberno: KSČ 11, nár. soc. 5.

 

 

 

VOJENSKÁ POSÁDKA

 

     V roce 1945 byla v Rudolticích Vsi vojenská posádka, vlastně jen menší vojenský útvar. Jeho sídlem byla vila č. 85. Opustili obec dne 10. prosince 1945. Po nich usadili se ve vile příslušníci finanční stráže.

 

 

 

PRVNÍ ZABÍJAČKY

 

     První zabíjačku měl Frant. Blažek z Amálina č. 3. Pak následovala Žofie Brožová z Rud. Vsi č. 38 a to dne 22. 12. 1945 (Fr. Blažek měl 21. 12. 45), dne 23. 12. 45 František Horečka z Městýse č. 52.

 

 

 

JOSEF OPĚLA

 

     V roce 1945 byl tajemníkem na MNV v Rudolticích Městýsu Josef Opěla, člověk tichý a milá. Téhož roku na podzim se oženil. Vydatně též pomáhal při zakládání obecní knihovny a čítárny, pro kterou jsme upravovali místnost v přízemí zámku. Koncem roku nebo počátkem ledna onemocněl. Nemoc se s počátkem nezdála zlá, ale nakonec bylo zjištěno, že je to tyf. Opěla byl převezen do nemocnice a M. Albrechticích, avšak pro pokročilost nemoci bylo již pozdě. Zemřel 20. 1. 1946 a 25. ledna byl na tamním hřbitově pochován. Zástupci MNV a SČM byli na pohřbu též zastoupeni. Byl to hodný člověk a mohl pro zdejší obec ještě mnoho dobrého vykonat. Čest je památce.

 

 

 

LÍPA SVOBODY

 

     Lípa svobody, stojící na horní straně náměstí byla slavnostně zasazena 6. května 1946.

 

 

 

VYDÁVÁNÍ DEKRETŮ

 

     Slavnostní vydávání prvních dekretů, jimiž se dávala konfiskovaná půda do vlastnictví českých usedlíků, konalo se 19. května 1946. Slavnost se konala za účasti četných hostí na prostranství před zámkem.

 

 

DOŽÍNKY 1946

 

     Dne 15. září 1946 uspořádal JSČZ za spolupráce  MRO, SČM a HS valašské dožínky. Slavnost se konala v zámeckém parku a měla pěkný úspěch. Také počasí bylo velmi příznivé.

 

 

POŽÁR

 

     Dne 2. září 1947 vyhořela doškovice ve Vsi č. 16.